Ořešák černý (Juglans nigra) je statný opadavý strom pocházející ze Severní Ameriky, ceněný pro kvalitní tmavé dřevo, aromatické listy a kulovité plody s tlustým zeleným oplodím. V dospělosti vytváří širokou, rozložitou korunu a mohutný kmen s tmavou, hluboce brázditou borkou. Patří mezi dlouhověké dřeviny a v parcích i větších zahradách působí jako výrazná solitéra.
Druh se pozná podle velkých lichozpeřených listů složených obvykle z 15–23 úzce vejčitých až kopinatých lístků, které jsou jemně pilovité a po rozemnutí aromatické. Charakteristická je tmavošedá až téměř černá, hluboce rozbrázděná borka. Plody jsou kulovité, poměrně velké, se silným zeleným oplodím bez výrazného pukání; uvnitř je velmi tvrdá, tmavá, hluboce rýhovaná skořápka. Od ořešáku královského se liší větším počtem lístků, tmavší borkou, menším a tvrdším jádrem i robustnějším vzhledem plodů.
Juglans nigra je jednodomý opadavý strom dorůstající zpravidla 20–30 m, výjimečně i více. Kmen bývá přímý, koruna v mládí užší, později široce klenutá. Letorosty jsou silné, s nápadnou dřeňovou přehrádkou. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 30–60 cm dlouhé; lístky v počtu nejčastěji 15–23, krátce řapíčkaté až přisedlé, podlouhle kopinaté, na okraji pilovité. Samčí květy tvoří převislé jehnědy, samičí květy jsou v krátkých koncových klasech po 1–5. Plodem je kulovitá peckovice-like ořechovitá nažka v zeleném dužnatém oplodí, dozrávající na podzim. Semeno je jedlé, ale obtížně dostupné kvůli velmi tvrdé skořápce.
Juglans nigra L. náleží do čeledi Juglandaceae. Jedná se o mohutný listnatý strom s výrazným kůlovým kořenovým systémem v mládí a s později dobře vyvinutými postranními kořeny. Borka starších jedinců je tmavá, hrubá, rozpadavá do hlubokých podélných brázd. Pupeny jsou střídavé, svrchní pupen je často menší než postranní; listová jizva je trojlaločná, se svazkovými stopami. Letorosty mají komorovanou dřeň, což je významný diagnostický znak rodu. Listy jsou nepárnolisté, obvykle s nevýrazným nebo chybějícím koncovým lístkem; čepele lístků jsou asymetrické, jemně až ostře pilovité, na rubu světlejší. Kvetení probíhá na jaře současně s rašením listů nebo krátce po něm. Samčí květenství jsou postranní, převislá, mnohokvětá; samičí květy vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách terminálně. Plod je kulovitý, s nerozpraskávajícím zeleným exokarpem a mesokarpem; endokarp je velmi tvrdý, silnostěnný, hluboce skulpturovaný. Druh je znám také produkcí juglonu, alelopatické látky ovlivňující růst některých rostlin v jeho okolí.
Black walnut (Juglans nigra) is a large deciduous tree native to North America, valued for its high-quality dark timber, aromatic foliage, and round fruits enclosed in a thick green husk. At maturity it develops a broad, spreading crown and a massive trunk with dark, deeply furrowed bark. It is a long-lived species and serves as a striking specimen tree in parks and large landscapes.
This species is recognized by its large pinnate leaves, usually with 15–23 narrowly ovate to lanceolate leaflets that are finely serrated and aromatic when crushed. The bark is dark gray to nearly black and deeply furrowed. The fruits are globose and relatively large, with a thick green husk that does not split conspicuously; inside is a very hard, dark, deeply ridged shell. Compared with Persian walnut, it has more leaflets, darker bark, smaller and harder kernels, and a more rugged overall fruit appearance.
Juglans nigra is a monoecious deciduous tree, usually reaching 20–30 m in height, occasionally more. The trunk is typically straight; the crown is narrower when young and becomes broadly rounded with age. Twigs are stout and have chambered pith. Leaves are alternate, pinnately compound, 30–60 cm long, with usually 15–23 leaflets that are short-stalked to nearly sessile, oblong-lanceolate, and serrate along the margins. Male flowers are borne in pendulous catkins, while female flowers occur in short terminal spikes, in groups of 1–5. The fruit is a globose nut enclosed in a fleshy green husk, ripening in autumn. The seed is edible, though difficult to extract because of the extremely hard shell.
Juglans nigra L. belongs to the family Juglandaceae. It is a large deciduous tree with a pronounced taproot in youth, later developing strong lateral roots. The bark of older trees is dark, coarse, and broken into deep longitudinal furrows. Buds are alternate; the terminal bud is often less conspicuous than the lateral buds, and the leaf scar is trilobed with distinct vascular bundle scars. Twigs possess chambered pith, an important diagnostic feature of the genus. Leaves are imparipinnate, often with a reduced or absent terminal leaflet; the leaflets are asymmetrical, finely to sharply serrate, and paler beneath. Flowering occurs in spring with or just after leaf emergence. Staminate inflorescences are lateral, pendulous, and many-flowered; pistillate flowers are borne singly or in small terminal clusters. The fruit is globose, with a non-dehiscent green exocarp and mesocarp; the endocarp is extremely hard, thick-walled, and deeply sculptured. The species is also notable for producing juglone, an allelopathic compound that can inhibit the growth of certain neighboring plants.