Ořešák japonský (Juglans ailanthifolia) je statný opadavý strom pocházející z Japonska, ceněný pro svůj nápadně tropický vzhled, velké zpeřené listy a kulovité až vejcovité plody se silnou zelenou slupkou. V zahradách a parcích působí velmi dekorativně, zejména díky široké koruně a robustnímu vzrůstu. Druh je zajímavý i jedlými jádry, i když plody bývají hůře zpracovatelné než u ořešáku královského. Vhodný je především do větších výsadeb, kde má dostatek prostoru pro růst.
Od ostatních ořešáků se ořešák japonský odlišuje především velmi dlouhými lichozpeřenými listy s mnoha lístky, které připomínají listy pajasanu, což se odráží i v druhovém jménu ailanthifolia. Letorosty, řapíky i květenství bývají často výrazně chlupaté. Plody vyrůstají často v hroznech po více kusech a mají kulovitý až široce vejcovitý tvar. Skořápka je silná, tvrdá a často výrazně rýhovaná. Od ořešáku černého se liší širšími lístky a od ořešáku královského zejména hustším oděním a mohutnějšími listy s vyšším počtem lístků.
Juglans ailanthifolia je opadavý listnatý strom dorůstající obvykle výšky 15–20 m, někdy i více, se širokou, rozložitou korunou. Kmen je přímý, borka v mládí hladší, později šedá až šedo-hnědá, podélně rozpukaná. Letorosty jsou silné, často hustě pýřité až chlupaté. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, velmi velké, zpravidla 40–90 cm dlouhé, složené z 11–17, někdy i více lístků. Lístky jsou vejčitě kopinaté až podlouhlé, na okraji pilovité, na rubu často chlupaté. Druh je jednodomý. Samčí květy jsou uspořádány v převislých jehnědách, samičí květy vyrůstají jednotlivě nebo v menších skupinách na koncích letorostů. Plodem je kulovitá až vejcovitá peckovice-like ořechovitá nažka v masité zelené slupce, často sdružená v hroznech. Semeno je jedlé.
Juglans ailanthifolia Carr. je zástupcem čeledi Juglandaceae. Jde o jednodomý, větrosnubný strom s výrazně robustními letorosty a velkými imparipinnátními listy. Listová vřetena, řapíky i mladé osy květenství jsou nápadně pubescentní až villózní, což představuje významný diagnostický znak druhu. Počet lístků bývá nejčastěji 11–17, terminální lístek je obvykle přítomen; jednotlivé lístky jsou asymetricky vejčitě kopinaté, ostře pilovité, na abaxiální straně měkce oděné. Samčí květenství tvoří převislé amenty vyrůstající z postranních pupenů předchozího roku, samičí květy jsou terminální, obvykle v několikačetných skupinách. Plod je pseudodrupa se silným exokarpem a mesokarpem, uvnitř obsahující silnostěnný, hluboce skulpturovaný endokarp. Druh je blízce příbuzný severoamerickému Juglans cinerea a v kultuře se může s některými druhy rodu křížit. Ekologicky preferuje hlubší, živné a dostatečně vlhké půdy; v dendrologické praxi je ceněn pro habitus, texturu olistění i sbírkovou hodnotu.
Japanese walnut (Juglans ailanthifolia) is a large deciduous tree native to Japan, valued for its bold tropical-looking foliage, large pinnate leaves, and rounded to ovoid fruits enclosed in a thick green husk. In parks and large gardens it is highly ornamental due to its broad crown and vigorous growth. The species is also notable for its edible kernels, although the nuts are usually harder to process than those of the Persian walnut. It is best suited to spacious plantings where it has room to develop fully.
Japanese walnut can be distinguished from other walnuts by its exceptionally long pinnate leaves with numerous leaflets resembling those of tree-of-heaven, a feature reflected in the species epithet ailanthifolia. Young shoots, petioles, and inflorescence axes are often conspicuously hairy. The fruits are frequently borne in clusters and are globose to broadly ovoid. The nut shell is thick, hard, and often deeply ridged. It differs from black walnut by its broader leaflets and from Persian walnut by its denser pubescence and more massive leaves with a higher leaflet count.
Juglans ailanthifolia is a deciduous broadleaved tree usually reaching 15–20 m in height, sometimes more, with a broad, spreading crown. The trunk is straight; the bark is smoother when young, later becoming gray to gray-brown and longitudinally fissured. Young shoots are stout and often densely pubescent to hairy. Leaves are alternate, odd-pinnate, and very large, typically 40–90 cm long, composed of 11–17 or sometimes more leaflets. The leaflets are ovate-lanceolate to oblong, serrate along the margins, and often hairy beneath. The species is monoecious. Male flowers are borne in pendent catkins, while female flowers occur singly or in small groups at the ends of shoots. The fruit is a globose to ovoid nut enclosed in a fleshy green husk, often produced in clusters. The seed is edible.
Juglans ailanthifolia Carr., a member of the Juglandaceae, is a monoecious, wind-pollinated tree characterized by robust shoots and large imparipinnate leaves. The rachises, petioles, and young inflorescence axes are conspicuously pubescent to villous, which constitutes an important diagnostic feature. The leaves most commonly bear 11–17 leaflets, with a terminal leaflet usually present; the individual leaflets are asymmetrically ovate-lanceolate, sharply serrate, and softly hairy on the abaxial surface. Staminate inflorescences are pendent aments arising from lateral buds of the previous season, whereas pistillate flowers are terminal and usually arranged in small groups. The fruit is a pseudodrupe with a thick exocarp and mesocarp, enclosing a thick-walled, deeply sculptured endocarp. The species is closely related to the North American Juglans cinerea and may hybridize with some other members of the genus in cultivation. Ecologically, it prefers deep, fertile, and sufficiently moist soils; in dendrological practice it is valued for its habit, foliar texture, and collection interest.