Ořešák královský (Juglans regia) je statný, dlouhověký listnatý strom známý především svými chutnými semeny – vlašskými ořechy. Vytváří širokou, rozložitou korunu a dorůstá značných rozměrů, často se stává výraznou dominantou zahrad, sadů i venkovské krajiny. Má velké, lichozpeřené listy, které po rozemnutí vydávají charakteristickou aromatickou vůni. Kvete na jaře a plodem je kulovitá peckovice se zeleným oplodím, uvnitř ukrývající tvrdou skořápku se semeny. Druh je ceněn nejen pro plody, ale také pro kvalitní, dekorativní dřevo.
Typickými znaky ořešáku královského jsou velké střídavé lichozpeřené listy složené nejčastěji z 5–9 celokrajných lístků, silná aromatická vůně listů po rozemnutí, světle šedá až šedo-hnědá borka a široce rozložitá koruna. Samčí květy jsou uspořádány v převislých jehnědách, zatímco samičí květy jsou drobné a vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách na koncích letorostů. Nápadným rozlišovacím znakem je plod: zelené dužnaté oplodí obklopující zvrásněnou tvrdou skořápku vlašského ořechu.
Juglans regia je opadavý strom dorůstající obvykle 20–35 m výšky. Kmen bývá přímý, koruna v mládí vejčitá, později široce kulovitá až rozložitá. Borka je v mládí hladká, šedá, ve stáří podélně rozpraskaná. Pupeny jsou střídavé, letorosty silné, lysé až slabě pýřité. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 20–40 cm dlouhé, složené nejčastěji z 5–9, řidčeji 11 lístků; lístky jsou vejčité až eliptické, celokrajné nebo jemně zvlněné, na vrcholu zašpičatělé. Druh je jednodomý. Samčí květy tvoří převislé jehnědy, samičí květy jsou drobné, zelenavé, s dvoulaločnou bliznou. Plodem je kulovitá až vejcovitá peckovice se zeleným dužnatým oplodím; endokarp tvoří tvrdou, hluboce zvrásněnou skořápku ukrývající jedlé semeno.
Juglans regia L. náleží do čeledi Juglandaceae. Jde o mohutný jednodomý, větrosnubný strom s výrazně vyvinutým kůlovým kořenem a rozsáhlým postranním kořenovým systémem. Letorosty mají prostornou dřeň, listové jizvy jsou výrazné. Listy jsou nepárově zpeřené, aromatické, s žláznatými pletivy obsahujícími mimo jiné juglon, látku vykazující alelopatické účinky vůči některým dalším rostlinám. Samčí květenství jsou postranní, přezimující jehnědy vznikající z loňských pupenů; samičí květy jsou terminální, jednotlivé nebo v chudých vrcholících. Okvětí je redukované, semeník spodní. Plod bývá morfologicky označován jako pseudodrupa; vnější zelené oplodí při dozrávání hnědne, černá a rozpadá se. Skořápka je dvoupouzdrá, nepravidelně brázditá, semeno je hluboce laločnaté, se dvěma mohutnými dělohami bohatými na oleje. Druh pochází pravděpodobně z oblasti od Balkánu po Střední Asii, avšak od starověku je široce pěstován a zdomácnělý v mnoha oblastech mírného pásma.
Juglans regia, commonly known as the English walnut, is a large, long-lived deciduous tree valued for both its edible nuts and its high-quality timber. It develops a broad, spreading crown and often becomes a prominent feature in gardens, orchards, and rural landscapes. Its large pinnate leaves release a distinctive aromatic scent when crushed. The tree flowers in spring, and its fruit is a round, green-husked drupe-like structure containing the well-known wrinkled walnut shell and edible seed inside.
Key identifying features of Juglans regia include its large alternate odd-pinnate leaves, usually with 5–9 entire leaflets, the strong aromatic smell of crushed foliage, pale grey bark, and a broad, spreading crown. Male flowers are borne in pendulous catkins, while female flowers are small and appear singly or in small clusters at the ends of shoots. The fruit is especially distinctive: a green fleshy husk enclosing a hard, deeply furrowed walnut shell.
Juglans regia is a deciduous tree usually reaching 20–35 m in height. The trunk is generally straight, with an ovoid crown when young that becomes broad and rounded with age. Bark is smooth and grey in younger trees, becoming fissured over time. Shoots are stout, glabrous to slightly pubescent. Leaves are alternate, odd-pinnate, 20–40 cm long, most often composed of 5–9, less commonly up to 11 leaflets. Leaflets are ovate to elliptic, entire, and usually acute at the apex. The species is monoecious. Male flowers are arranged in pendulous catkins, while female flowers are small, greenish, and bear a bifid stigma. The fruit is a globose to ovoid drupe-like structure with a green fleshy husk; the endocarp forms a hard, deeply wrinkled shell containing the edible seed.
Juglans regia L. belongs to the family Juglandaceae. It is a robust, monoecious, wind-pollinated tree with a strong taproot and an extensive lateral root system. Twigs possess a large pith, and leaf scars are conspicuous. The leaves are imparipinnate, aromatic, and contain glandular tissues producing, among other compounds, juglone, an allelopathic substance affecting the growth of certain neighboring plants. Male inflorescences are lateral, overwintering catkins produced from buds formed in the previous season, whereas female flowers are terminal, solitary or borne in small clusters. The perianth is reduced and the ovary is inferior. The fruit is often described morphologically as a pseudodrupe; the outer green husk turns brown to black and splits or decays at maturity. The shell is bilocular and irregularly furrowed, and the seed is deeply lobed, with two large oil-rich cotyledons. The species is thought to originate from a region extending from the Balkans to Central Asia, but it has been cultivated since antiquity and is now naturalized in many temperate regions.