Ořešák mandžuský (Juglans mandshurica) je statný opadavý strom pocházející ze severovýchodní Asie, zejména z Mandžuska, severní Číny, Koreje a přilehlých oblastí Ruska. Vyznačuje se širokou korunou, mohutným kmenem a nápadně velkými zpeřenými listy, které dodávají stromu exotický vzhled. Je ceněn jako okrasná i užitková dřevina, odolná vůči chladu, a uplatňuje se v parcích, větších zahradách i krajinářských výsadbách. Plody jsou menší ořechy s tvrdou skořápkou, uložené v zeleném oplodí.
Druh lze rozpoznat podle velmi dlouhých lichozpeřených listů, které mívají obvykle 9–19 podlouhlých až kopinatých lístků s pilovitým okrajem. Letorosty, pupeny i listové jizvy bývají výrazně ochlupené. Oproti ořešáku královskému má ořešák mandžuský více lístků na listu, užší korunu v mládí a menší, silnostěnné plody. Charakteristická je také vysoká mrazuvzdornost a hrubě brázditá borka ve vyšším věku.
Juglans mandshurica je opadavý jednodomý strom dorůstající zpravidla 15–25 m, výjimečně i více. Kmen je přímý, koruna široce vejčitá až rozložitá. Borka je v mládí šedá až šedo-hnědá a poměrně hladká, později tmavne a podélně rozpraskává. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 40–90 cm dlouhé; jednotlivé lístky jsou kopinaté až vejčitě kopinaté, na okraji pilovité, na rubu často hustěji chlupaté. Květy jsou jednopohlavné, samčí v převislých jehnědách, samičí v krátkých koncových květenstvích. Plodem je kulovitý až vejcovitý ořech se zeleným masitým oplodím a tvrdou, hluboce rýhovanou skořápkou. Kvete na jaře při rašení listů nebo krátce po něm.
Juglans mandshurica Maxim. náleží do čeledi Juglandaceae. Jde o východoasijský taxon blízce příbuzný druhům Juglans ailantifolia a Juglans cathayensis. Druh vytváří robustní terminální pupeny, silné, často pýřité letorosty a nápadně velké listy s vysokým počtem jařem uspořádaných lístků. Listové lístky jsou krátce řapíčkaté až přisedlé, na vrcholu zašpičatělé, s nestejnoměrně pilovitým okrajem. Samčí květenství představují mnohokvěté jehnědy vyrůstající z postranních pupenů předchozího roku, zatímco samičí květy jsou soustředěny v terminálních klasech. Semeník je spodní, blizny jsou výrazné, dvoulaločné. Plod je peckovicovitě působící nepravý ořech s dužnatým exokarpem a velmi tvrdým endokarpem. Druh je adaptován na kontinentální klima s tuhými zimami, preferuje hlubší, živné a dostatečně vlhké půdy a snáší teplotní extrémy lépe než většina ostatních zástupců rodu. V dendrologické praxi je ceněn pro svou mrazuvzdornost, rychlý juvenilní růst a výrazný architektonický habitus.
Juglans mandshurica, commonly known as the Manchurian walnut, is a large deciduous tree native to northeastern Asia, including Manchuria, northern China, Korea, and adjacent parts of Russia. It is characterized by a broad crown, a sturdy trunk, and very large pinnate leaves that give it a bold, exotic appearance. It is valued as both an ornamental and useful tree, especially for its cold hardiness, and is planted in parks, large gardens, and landscape settings. Its fruits are relatively small walnuts enclosed in a green husk and protected by a hard shell.
This species can be identified by its very long odd-pinnate leaves, usually bearing 9–19 elongated to lanceolate leaflets with serrated margins. Young shoots, buds, and leaf scars are often conspicuously hairy. Compared with Persian walnut, it typically has more numerous leaflets, a narrower crown when young, and smaller thick-shelled fruits. Strong frost resistance and deeply furrowed bark in older trees are also characteristic features.
Juglans mandshurica is a deciduous monoecious tree usually reaching 15–25 m in height, occasionally more. The trunk is straight and the crown is broadly ovate to spreading. Bark is gray to gray-brown and relatively smooth when young, becoming darker and longitudinally fissured with age. Leaves are alternate, odd-pinnate, and 40–90 cm long; the leaflets are lanceolate to ovate-lanceolate, serrated along the margins, and often more densely hairy beneath. Flowers are unisexual, with male flowers in pendent catkins and female flowers in short terminal inflorescences. The fruit is a globose to ovoid nut with a green fleshy husk and a hard, deeply grooved shell. Flowering occurs in spring during or shortly after leaf emergence.
Juglans mandshurica Maxim. belongs to the family Juglandaceae. It is an East Asian taxon closely related to Juglans ailantifolia and Juglans cathayensis. The species develops robust terminal buds, stout often pubescent shoots, and conspicuously large leaves with numerous leaflets arranged along the rachis. Leaflets are shortly petiolulate to subsessile, acuminate at the apex, and irregularly serrate. The staminate inflorescences are many-flowered catkins borne from lateral buds formed in the previous season, whereas pistillate flowers are grouped in terminal spikes. The ovary is inferior and the stigmas are prominent and bifid. The fruit is a false drupe-like nut with a fleshy exocarp and a very hard endocarp. The species is adapted to continental climates with severe winters, prefers deep, fertile, and sufficiently moist soils, and tolerates temperature extremes better than many other members of the genus. In dendrological practice it is valued for its frost hardiness, rapid juvenile growth, and striking architectural habit.