Pajasan žlaznatý (Ailanthus altissima) je rychle rostoucí opadavý strom pocházející z východní Asie. V Evropě je známý jako odolný, nenáročný a často invazní druh, který dobře snáší sucho, znečištěné ovzduší i městské prostředí. Dorůstá obvykle 15–25 metrů, někdy i více. Má nápadně dlouhé lichozpeřené listy, hladkou šedou borku a vytváří četné výmladky. Při rozemnutí listy i další části rostliny vydávají charakteristický, spíše nepříjemný zápach.
Hlavními rozlišovacími znaky jsou velmi dlouhé lichozpeřené listy složené z mnoha lístků, přičemž na bázi každého lístku bývá jeden až několik výrazných žláznatých zubů. Listy po rozemnutí nepříjemně páchnou. Strom má často přímý kmen, řídkou korunu a hladkou, světle šedou borku, která je u starších jedinců jen mělce rozbrázděná. Nápadné jsou také velké laty křídlatých nažek, které na stromě často vytrvávají delší dobu.
Opadavý dvoudomý strom s široce vejčitou až nepravidelnou korunou, dorůstající nejčastěji 15–25 m výšky. Letorosty jsou silné, lysé až slabě pýřité, s velkými listovými jizvami. Pupeny jsou malé, kryté řapíkovou bází. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 30–90 cm dlouhé, složené z 11–25, někdy i více lístků. Lístky jsou vejčitě kopinaté až podlouhlé, celokrajné, při bázi s 1–3 hrubšími zuby nesoucími žlázky. Květy jsou drobné, žlutozelené až bělavé, uspořádané v koncových latách. Plodem je jednosemenná křídlatá nažka, zbarvená v době zralosti do žlutohněda až načervenala.
Ailanthus altissima (Mill.) Swingle náleží do čeledi Simaroubaceae. Jde o rychle rostoucí, světlomilný, dvoudomý fanerofyt s výraznou regenerační schopností, rozmnožující se generativně i velmi intenzivně vegetativně prostřednictvím kořenových výmladků. Borka je v mládí hladká, šedá, později mělce podélně rozpukaná. Listy jsou velké, nepřetržitě střídavé, lichozpeřené, s lístky na bázi opatřenými charakteristickými žláznatými lalůčky, které představují důležitý diagnostický znak. Květenstvím je rozkladitá vrcholová lata; samčí květy bývají pachově výraznější než samičí. Plody jsou samary s centrálně uloženým semenem, často setrvávající na větvích i po opadu listů. Druh vykazuje vysokou toleranci k antropickému narušení, suchu, zasolení i imisní zátěži, a proto se úspěšně šíří v urbánních i ruderálních stanovištích. V mnoha oblastech Evropy je hodnocen jako invazní taxon se značným dopadem na původní vegetaci.
Ailanthus altissima, commonly known as tree of heaven, is a fast-growing deciduous tree native to eastern Asia. In Europe and many other regions it is well known as a hardy, undemanding, and often invasive species that tolerates drought, air pollution, and harsh urban conditions. It usually reaches 15–25 metres in height, sometimes more. The tree is characterized by its very large pinnate leaves, smooth grey bark, and prolific root suckering. When crushed, the leaves and other parts emit a distinctive and rather unpleasant odour.
Key diagnostic features include the very long pinnate leaves composed of numerous leaflets, each leaflet typically bearing one to several prominent glandular teeth near the base. Crushed foliage has a strong unpleasant smell. The tree often has a straight trunk, a loose crown, and smooth light grey bark that becomes only shallowly fissured with age. Large panicles of winged samaras are also conspicuous and often persist on the tree for some time.
A deciduous dioecious tree with a broadly ovate to irregular crown, most commonly reaching 15–25 m in height. Young shoots are stout, glabrous to slightly pubescent, with large leaf scars. Buds are small and partly concealed by the leaf base. Leaves are alternate, odd-pinnate, 30–90 cm long, composed of 11–25 or more leaflets. Leaflets are ovate-lanceolate to oblong, mostly entire, with 1–3 coarser teeth at the base, each bearing glands. Flowers are small, yellowish green to whitish, arranged in terminal panicles. The fruit is a one-seeded winged samara, becoming yellow-brown to reddish at maturity.
Ailanthus altissima (Mill.) Swingle belongs to the family Simaroubaceae. It is a fast-growing, light-demanding, dioecious phanerophyte with strong regenerative capacity, reproducing both by seed and very vigorously by vegetative root suckers. The bark is smooth and grey in young individuals, later becoming shallowly longitudinally fissured. Leaves are large, spirally alternate, imparipinnate, with leaflets bearing characteristic glandular lobes or teeth at the base, an important diagnostic character. The inflorescence is a broad terminal panicle; staminate flowers are often more strongly scented than pistillate ones. Fruits are samaras with the seed positioned centrally, often remaining on the branches after leaf fall. The species shows high tolerance to anthropogenic disturbance, drought, salinity, and air pollution, which contributes to its successful spread in urban and ruderal habitats. In many parts of Europe it is regarded as an invasive taxon with substantial impacts on native vegetation.