Šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora) je stálezelený okrasný strom pocházející z jihovýchodu Severní Ameriky. Je ceněný především pro své nápadné, velmi velké, krémově bílé a silně vonné květy, které se objevují v průběhu pozdního jara a léta. Má hustou, pravidelnou korunu a kožovité, tmavozelené lesklé listy, které jsou na spodní straně často rezavě hnědě plstnaté. Díky svému vznešenému vzhledu patří mezi výrazné solitérní dřeviny vhodné do parků, zahrad i reprezentativních výsadeb v teplejších oblastech.
Hlavními rozlišovacími znaky jsou stálezelené, tuhé, eliptické až obvejčité listy s lesklým tmavozeleným lícem a často rezavě hnědým plstnatým rubem, velmi velké jednotlivé bílé až krémové květy o průměru často 20–30 cm s intenzivní vůní a nápadná šišticovitá souplodí s červenými semeny. Typická je také hladká až jemně rozpukaná šedohnědá borka a kompaktní, hustě zavětvená koruna. Od opadavých druhů magnolií se snadno odlišuje stálezeleným olistěním.
Magnolia grandiflora je stálezelený strom dorůstající obvykle 15–25 m, v příznivých podmínkách i více. Koruna je kuželovitá až široce vejčitá, hustá. Listy jsou střídavé, jednoduché, kožovité, eliptické až obvejčité, přibližně 10–20 cm dlouhé, s celokrajným okrajem; svrchu tmavozelené a lesklé, zespodu často hnědavě plstnaté. Květy jsou oboupohlavné, jednotlivé, terminální, velmi velké, bílé až krémové, silně vonné, složené z 6–12 okvětních lístků. Tyčinky a pestíky jsou četné, spirálovitě uspořádané na prodlouženém květním lůžku. Plodem je dřevnaté měchýřkaté souplodí vejcovitého tvaru, z něhož po dozrání vyčnívají semena s červeným míškem.
Magnolia grandiflora L. náleží do čeledi Magnoliaceae. Jde o fylogeneticky starobylý taxon se zřetelnými primitivními znaky květu, zejména vysokým a neurčitým počtem fertilních orgánů spirálovitě uspořádaných na výrazně prodlouženém receptakulu. Periant není zřetelně rozlišen na kalich a korunu; tvoří jej petaloidní tepaly, zpravidla v počtu 6–12. Gyneceum je apokarpní, složené z četných volných pestíků, které po oplození vytvářejí souplodí folikulů. Semena jsou opatřena nápadným červeným arilem, jenž podporuje zoochorii. Listy jsou persistující, sklerofylní, s tlustou kutikulou jako adaptací na teplejší a vlhké, místy však i periodicky stresované stanovištní podmínky. Indument na abaxiální straně listu může mít diagnostický význam v rámci kultivarů i vnitrodruhové variability.
Magnolia grandiflora, commonly known as southern magnolia, is an evergreen ornamental tree native to the southeastern United States. It is especially valued for its striking, very large, creamy white, strongly fragrant flowers that appear from late spring through summer. The tree has a dense, symmetrical crown and leathery, glossy dark green leaves, often with a rusty-brown felted underside. Because of its majestic appearance, it is widely planted as a specimen tree in parks, gardens, and formal landscapes in warmer regions.
The most distinctive features are its evergreen, stiff, elliptic to obovate leaves with a glossy dark green upper surface and often rusty-brown tomentose undersides, very large solitary white to creamy flowers often 20–30 cm across with a strong fragrance, and cone-like aggregate fruits bearing bright red seeds. The bark is typically smooth to slightly fissured and gray-brown, and the crown is dense and compact. It is readily distinguished from deciduous magnolia species by its persistent foliage.
Magnolia grandiflora is an evergreen tree usually reaching 15–25 m in height, occasionally more under favorable conditions. The crown is conical to broadly ovate and dense. Leaves are alternate, simple, leathery, elliptic to obovate, about 10–20 cm long, with entire margins; they are dark green and glossy above and often brownish-tomentose beneath. Flowers are bisexual, solitary, terminal, very large, white to creamy, and strongly fragrant, composed of 6–12 tepals. Stamens and carpels are numerous and arranged spirally on an elongated receptacle. The fruit is a woody aggregate of follicles, ovoid in shape, from which seeds with a red aril protrude at maturity.
Magnolia grandiflora L. belongs to the family Magnoliaceae. It is a phylogenetically ancient taxon showing several archaic floral features, especially the large and indeterminate number of fertile organs arranged spirally on a markedly elongated receptacle. The perianth is not clearly differentiated into calyx and corolla, but consists of petaloid tepals, usually numbering 6–12. The gynoecium is apocarpous, composed of numerous free carpels that develop into an aggregate of follicles after fertilization. The seeds bear a conspicuous red aril, which facilitates zoochorous dispersal. The leaves are persistent and sclerophyllous, with a thick cuticle as an adaptation to warm, humid, but at times periodically stressful environmental conditions. Indumentum on the abaxial leaf surface may be of diagnostic significance among cultivars and within intraspecific variation.