Šácholan velkolistý (Magnolia macrophylla) je nápadný opadavý strom nebo větší keř známý mimořádně velkými listy a výraznými, krémově bílými květy. Patří k nejpozoruhodnějším druhům rodu Magnolia, protože jeho listy mohou dosahovat mimořádných rozměrů a dodávají rostlině exotický vzhled. Kvete obvykle na přelomu jara a léta, kdy se na koncích výhonů objevují velké, jednotlivé květy s jemnou vůní. Po odkvětu vytváří souplodí s červenými semeny, která jsou dekorativní zejména na konci léta a na podzim. Druh pochází z jihovýchodní části Spojených států amerických a nejlépe prospívá na chráněných stanovištích s hlubší, humózní a dostatečně vlhkou půdou.
Hlavním rozlišovacím znakem šácholanu velkolistého jsou extrémně velké, obvejčitě až široce eliptické listy, často 30–60 cm dlouhé, na bázi nápadně ouškaté. Spodní strana listů bývá nápadně bělavá až nasivělá. Květy jsou jednotlivé, vzpřímené až mírně otevřené, velmi velké, bělavé až krémové, často s purpurovou skvrnou při bázi vnitřních okvětních lístků. Typické jsou také silné, poměrně řídké větve a velké listové jizvy. Od jiných magnolií se odlišuje především kombinací obrovských listů, bělavého rubu listů a nápadně velkých květů vyrůstajících po olistění.
Magnolia macrophylla je opadavá dřevina dorůstající nejčastěji 10–20 m výšky, vzácně více, s řídkou, nepravidelně zaoblenou korunou. Borka je šedá až šedohnědá, poměrně hladká. Letorosty jsou silné, lysé až slabě pýřité. Listy jsou střídavé, soustředěné zejména na koncích větví, čepel je obvejčitá až široce eliptická, celokrajná, na vrcholu tupá až krátce zašpičatělá, na bázi výrazně ouškatá; líc je zelený, rub bělavý až nasivělý. Květy jsou oboupohlavné, jednotlivé, terminální, velmi velké, s 6 okvětními lístky, krémově bílými, uvnitř často s purpurovou skvrnou u báze. Tyčinky jsou četné, gyneceum je složeno z mnoha volných plodolistů uspořádaných na prodlouženém květním lůžku. Plodem je šišticovité souplodí měchýřků, ze kterých při dozrání vyčnívají červená až oranžově červená semena.
Magnolia macrophylla Michx. náleží do čeledi Magnoliaceae a představuje severoamerický taxon charakteristický robustním habitem, velkoformátovou asimilační plochou a terminálními, nápadně dimenzovanými entomogamními květy. Listy jsou jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s čepelí obvejčitou až široce eliptickou, výrazně aurikulátní při bázi; abaxiální strana je glaucescentní až bělavě ojíněná, adaxiální strana zelená a lysá. Květy se rozvíjejí po olistění, jsou solitérní, oboupohlavné, s petaloidním okvětím, jehož segmenty jsou ve dvou až třech kruzích; fertilní orgány jsou uspořádány spirálně na elongovaném receptakulu. Andreceum tvoří četné tyčinky, gyneceum je apokarpní, složené z mnoha jednopouzdrých plodolistů. Plodenstvím je agregát folikulů, který se při zralosti otevírá a uvolňuje semena s nápadným červeným sarcotestem. Druh je vázán na stanoviště s dostatkem vzdušné i půdní vlhkosti, hluboké, humózní, převážně kyselé až slabě kyselé půdy a chráněné polohy bez extrémních výkyvů teplot a větrné expozice.
Magnolia macrophylla, commonly known as bigleaf magnolia, is a striking deciduous tree or large shrub valued for its exceptionally large leaves and showy creamy-white flowers. It is one of the most remarkable species in the genus Magnolia because its leaves can reach extraordinary sizes, giving the plant a distinctly tropical appearance. It usually flowers in late spring to early summer, producing large solitary blossoms at the ends of the shoots, often with a light fragrance. After flowering, it forms cone-like fruiting structures with bright red seeds that are ornamental in late summer and autumn. The species is native to the southeastern United States and grows best in sheltered sites with deep, humus-rich, consistently moist soil.
The most distinctive feature of Magnolia macrophylla is its extremely large obovate to broadly elliptic leaves, often 30–60 cm long, with conspicuously auriculate leaf bases. The lower leaf surface is typically whitish to glaucous. The flowers are solitary, upright to somewhat open, very large, creamy white, often marked with a purple blotch near the base of the inner tepals. It also has stout, rather sparsely branched shoots and large leaf scars. It differs from other magnolias mainly by the combination of enormous leaves, pale undersides, and very large flowers appearing after leaf emergence.
Magnolia macrophylla is a deciduous woody plant, usually growing 10–20 m tall, occasionally more, with a loose, irregularly rounded crown. The bark is gray to gray-brown and relatively smooth. Young shoots are stout, glabrous to slightly pubescent. Leaves are alternate and concentrated especially near the ends of branches; the blade is obovate to broadly elliptic, entire, blunt to shortly acuminate at the apex, and distinctly auriculate at the base; the upper surface is green, while the underside is whitish to glaucous. Flowers are bisexual, solitary, terminal, and very large, with 6 tepals that are creamy white and often marked purple at the base internally. Stamens are numerous, and the gynoecium consists of many free carpels arranged on an elongated receptacle. The fruit is a cone-like aggregate of follicles from which red to orange-red seeds protrude at maturity.
Magnolia macrophylla Michx., a member of Magnoliaceae, is a North American taxon characterized by a robust habit, exceptionally large assimilatory surface, and terminal, conspicuously sized entomophilous flowers. The leaves are simple, alternate, shortly petiolate, with an obovate to broadly elliptic lamina and a distinctly auriculate base; the abaxial surface is glaucescent to whitish, while the adaxial surface is green and glabrous. The flowers expand after leaf flush and are solitary, bisexual, with a petaloid perianth whose segments are arranged in two to three series; the fertile organs are spirally inserted on an elongated receptacle. The androecium consists of numerous stamens, and the gynoecium is apocarpous, composed of many unicarpellate carpels. The fruiting structure is an aggregate of follicles that dehisce at maturity, exposing seeds with a conspicuous red sarcotesta. The species is associated with habitats providing high atmospheric and edaphic moisture, deep humus-rich soils, generally acidic to slightly acidic substrates, and sheltered conditions protected from extreme temperature fluctuations and wind exposure.