Štědřenec Watererův (Laburnum × watereri) je velmi atraktivní okrasný menší strom nebo vícekmenný keř, ceněný především pro své dlouhé, převislé hrozny sytě žlutých květů. Kvete bohatě na jaře až počátkem léta a patří k nápadným solitérám zahrad, parků a reprezentativních výsadeb. Vyznačuje se elegantním habitem, jemně členěným olistěním a výrazným květenstvím, které vytváří efekt „zlatého deště“. Nejčastěji se pěstuje kultivar ‘Vossii’, známý mimořádně dlouhými květními hrozny. Rostlina preferuje slunné stanoviště a dobře propustné půdy. Všechny části rostliny jsou jedovaté.
Laburnum × watereri se odlišuje především velmi dlouhými, hustými a převislými hrozny žlutých květů, které bývají delší a nápadnější než u štědřence odvislého (Laburnum anagyroides). Oproti štědřenci alpskému (Laburnum alpinum) má obvykle bohatší celkový efekt kvetení a často téměř bezplstnaté až lysé mladé části. Listy jsou trojčetné, jednotlivé lístky vejčité až eliptické. Typický je menší stromovitý vzrůst, hladší habitus koruny a u kultivaru ‘Vossii’ zvláště dlouhá květenství, často dosahující 40–60 cm. Plody jsou úzké lusky, které stejně jako semena obsahují toxické alkaloidy.
Laburnum × watereri je opadavý hybridní taxon z čeledi bobovité (Fabaceae), vzniklý křížením druhů Laburnum anagyroides a Laburnum alpinum. Roste jako menší strom nebo větší keř, obvykle 4–8 m vysoký. Koruna bývá nepravidelná až široce vejčitá, větve vystoupavé až převisající. Listy jsou střídavé, trojčetné; lístky řapíčkaté, obvejčité až eliptické, celokrajné. Květy jsou uspořádány v dlouhých převislých hroznech, motýlovité, zlatožluté, vonné nebo slabě vonné. Kvete zpravidla v květnu až červnu. Plodem je zploštělý lusk obsahující několik semen. Rostlina je jedovatá, zejména semena a lusky.
Laburnum × watereri Dippel představuje zahradnicky významný hybrid v rámci rodu Laburnum, kombinující morfologické znaky rodičovských taxonů L. anagyroides Medik. a L. alpinum (Mill.) Bercht. & J.Presl. Jedná se o opadavou dřevinu s převážně stromovitým nebo vícekmenným habitem, dorůstající zpravidla 4–8 m. Letorosty bývají zelené až olivově hnědé, v závislosti na kultivaru lysé nebo jen slabě přitiskle chlupaté. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, trojčetné; lístky široce eliptické, obvejčité až vejčitě kopinaté, na vrcholu tupé až krátce zašpičatělé, na bázi klínovité až zaokrouhlené. Květenstvím je převislý mnohokvětý hrozen, u selektovaných kultivarů mimořádně prodloužený. Květy jsou oboupohlavné, zygomorfní, pětičetné, s typickou papilionátní korunou žluté barvy; kalich je dvoupyský, tyčinek deset, obvykle diadelfních (9+1), semeník svrchní. Plodem je lineární až úzce podlouhlý lusk. Významným diagnostickým znakem hybridu je kombinace dlouhých květenství, vysoké floristické atraktivity a intermediárních vegetativních znaků mezi rodičovskými druhy. Zahradnicky je nejvýznamnější kultivar ‘Vossii’, ceněný pro mimořádně dlouhé hrozny a bohaté kvetení. Stejně jako ostatní zástupci rodu obsahuje cytisin a další chinolizidinové alkaloidy, což podmiňuje toxicitu celé rostliny.
Laburnum × watereri is a highly ornamental small tree or large multi-stemmed shrub valued mainly for its long, pendulous racemes of rich yellow flowers. It flowers profusely in late spring to early summer and is one of the most striking ornamental specimens for gardens, parks, and formal plantings. It is characterized by an elegant habit, delicately divided foliage, and showy inflorescences creating a “golden rain” effect. The cultivar ‘Vossii’ is especially widely grown and is noted for its exceptionally long flower clusters. The plant prefers a sunny position and well-drained soils. All parts of the plant are poisonous.
Laburnum × watereri is distinguished mainly by its very long, dense, pendulous racemes of yellow flowers, usually longer and more conspicuous than those of Laburnum anagyroides. Compared with Laburnum alpinum, it generally produces a fuller and more dramatic flowering display and often has nearly glabrous young growth. The leaves are trifoliate, with ovate to elliptic leaflets. A typical feature is its small tree-like habit, smoother crown outline, and, in the cultivar ‘Vossii’, especially long inflorescences often reaching 40–60 cm. The fruits are narrow pods, and like the seeds they contain toxic alkaloids.
Laburnum × watereri is a deciduous hybrid taxon in the pea family (Fabaceae), derived from a cross between Laburnum anagyroides and Laburnum alpinum. It grows as a small tree or large shrub, usually 4–8 m tall. The crown is often irregular to broadly ovate, with ascending to pendulous branches. Leaves are alternate and trifoliate; the leaflets are stalked, obovate to elliptic, and entire-margined. Flowers are borne in long pendulous racemes; they are papilionaceous, golden yellow, and fragrant or faintly fragrant. Flowering usually occurs from May to June. The fruit is a flattened pod containing several seeds. The plant is poisonous, especially the seeds and pods.
Laburnum × watereri Dippel is a horticulturally important hybrid within the genus Laburnum, combining morphological characters of the parental taxa L. anagyroides Medik. and L. alpinum (Mill.) Bercht. & J.Presl. It is a deciduous woody plant with a predominantly tree-like or multi-stemmed habit, usually reaching 4–8 m in height. Current-year shoots are green to olive-brown and, depending on cultivar, glabrous or only sparsely appressed-pubescent. Leaves are alternate, long-petiolate, and trifoliate; leaflets broadly elliptic, obovate to ovate-lanceolate, apex obtuse to shortly acuminate, base cuneate to rounded. The inflorescence is a pendulous many-flowered raceme, exceptionally elongated in selected cultivars. Flowers are bisexual, zygomorphic, pentamerous, with a typical yellow papilionaceous corolla; the calyx is bilabiate, stamens 10, usually diadelphous (9+1), and the ovary superior. The fruit is a linear to narrowly oblong legume. A major diagnostic trait of this hybrid is the combination of long inflorescences, high ornamental floral effect, and vegetative characters intermediate between the parental species. The cultivar ‘Vossii’ is the most important in horticulture, valued for its exceptionally long racemes and abundant flowering. Like other members of the genus, it contains cytisine and other quinolizidine alkaloids, which are responsible for the toxicity of the entire plant.