Střemcha pozdní (Padus serotina) je opadavý strom nebo vyšší keř pocházející ze Severní Ameriky. V Evropě je pěstována jako okrasná dřevina a místy také zplaňuje až invazně proniká do lesních porostů. Vyznačuje se úzkými, leskle zelenými listy, bílými květy uspořádanými v prodloužených hroznech a drobnými tmavými plody, které po dozrání téměř černají. Kvete později než naše domácí střemchy, odtud pochází i její české jméno. V porostech může vytvářet hustý podrost a ovlivňovat přirozenou obnovu původních druhů dřevin.
Od domácí střemchy obecné se střemcha pozdní liší především užšími, kožovitějšími a nápadně lesklými listy, které mají na rubu při bázi čepele nebo na řapíku drobné žlázky. Okraj listu je jemně pilovitý. Květenství jsou delší, vzpřímená až odstálá a objevují se později na jaře. Borka starších jedinců je tmavá, rozpukaná do drobných šupin a připomíná povrch spálených bramborových slupek. Plody jsou drobné, kulovité, po dozrání tmavě červené až černé. Charakteristickým znakem je také hořkomandlová vůně po rozemnutí pletiv.
Padus serotina je opadavá dřevina dorůstající nejčastěji výšky 10–20 m, výjimečně i více. Koruna bývá vejčitá až nepravidelně rozložitá. Listy jsou střídavé, jednoduché, eliptické až kopinatě eliptické, přibližně 5–14 cm dlouhé, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité až zaokrouhlené, na líci tmavozelené a lesklé, na rubu světlejší. Květy jsou drobné, bílé, pětičetné, uspořádané v mnohokvětých hroznech. Kvete obvykle v květnu až červnu. Plodem je kulovitá peckovice, zpočátku červená, v době zralosti tmavofialová až černá. Semena jsou šířena především ptactvem.
Padus serotina (Ehrh.) Borkh. je zástupce čeledi Rosaceae. V některých systémech bývá uváděna také pod jménem Prunus serotina Ehrh. Jedná se o mezofytickou až mírně nitrofilní dřevinu s širokou ekologickou amplitudou, schopnou osidlovat lesní lemy, paseky, degradované porosty i antropogenně ovlivněná stanoviště. Listy nesou na bázi čepele nebo při vrcholu řapíku extraflorální nektaria, která mají význam i pro determinaci druhu. Květenstvím je úžlabní či koncový hrozen, obvykle 10–15 cm dlouhý, složený z drobných oboupohlavných květů s výrazným počtem tyčinek. Plodem je jednosemenná peckovice. Druh je v řadě částí Evropy považován za invazní taxon, protože se efektivně šíří generativně, dobře regeneruje po narušení a v podrostu vytváří husté, stinné porosty omezující diverzitu bylinného patra i obnovu domácích dřevin.
Padus serotina is a deciduous tree or large shrub native to North America. In Europe it is cultivated as an ornamental species and in many areas it has escaped from cultivation, becoming naturalized or invasive in forests. It is characterized by narrow, glossy green leaves, elongated clusters of white flowers, and small dark fruits that turn nearly black when ripe. It flowers later than many related bird cherries, which is reflected in its name. In woodland habitats it may form a dense understory and interfere with the natural regeneration of native tree species.
Padus serotina can be distinguished from the common bird cherry by its narrower, more leathery, and distinctly glossy leaves, usually with small glands near the base of the blade or on the petiole. The leaf margin is finely serrate. The flower clusters are longer, erect to spreading, and appear later in the season. Older bark is dark and broken into small scaly plates, often described as resembling burnt potato chips. The fruits are small, globose, and dark red to black at maturity. Crushed tissues often have a characteristic bitter-almond scent.
Padus serotina is a deciduous woody plant, usually reaching 10–20 m in height, occasionally more. The crown is oval to irregularly spreading. Leaves are alternate, simple, elliptic to lanceolate-elliptic, about 5–14 cm long, acute at the apex, cuneate to rounded at the base, dark green and glossy above, and paler beneath. The flowers are small, white, pentamerous, and arranged in many-flowered racemes. Flowering usually occurs from May to June. The fruit is a globose drupe, initially red and becoming dark purple to black when ripe. Seeds are dispersed mainly by birds.
Padus serotina (Ehrh.) Borkh., often also treated as Prunus serotina Ehrh., belongs to the family Rosaceae. It is a mesophytic to slightly nitrophilous woody species with broad ecological tolerance, capable of colonizing forest margins, clearings, disturbed stands, and anthropogenic habitats. The leaves bear extrafloral nectaries near the base of the lamina or at the apex of the petiole, an important diagnostic character. The inflorescence is an axillary or terminal raceme, typically 10–15 cm long, composed of numerous small bisexual flowers with many stamens. The fruit is a one-seeded drupe. In many parts of Europe, the species is regarded as invasive because it spreads effectively by seed, regenerates well after disturbance, and forms dense shaded understories that reduce herb-layer diversity and suppress regeneration of native woody species.