Topol bílý (Populus alba) je statný opadavý strom z čeledi vrbovitých, který je nápadný zejména světlou, bělavě plstnatou spodní stranou listů a často i světle šedobílou borkou. Dorůstá obvykle 20–30 metrů, výjimečně i více, a vytváří širokou, nepravidelnou korunu. Je typický pro nížiny a teplejší oblasti, kde roste podél řek, v lužních lesích, na vlhčích stanovištích i na navážkách a disturbovaných půdách. Dobře snáší záplavy, vítr i sušší období, a často se šíří kořenovými výmladky.
Hlavním rozlišovacím znakem topolu bílého jsou listy s výrazně bílou až stříbřitou plstnatou spodní stranou. Listy na dlouhých výhonech bývají dlanitě laločnaté, zatímco na krátkých plodných větévkách jsou častěji vejčité až mělce laločnaté, což způsobuje nápadnou tvarovou proměnlivost. Svrchní strana listů je tmavozelená, spodní hustě běloplstnatá. Borka je v mládí bělošedá a hladká, později ve spodní části kmene tmavne a rozpukává. Na rozdíl od topolu osiky se listy netřesou tak výrazně a řapík není tak silně bočně zploštělý.
Opadavý, dvoudomý strom dorůstající nejčastěji 20–30 m výšky. Kmen je přímý, koruna široká, nepravidelná až rozložitá. Letorosty jsou bělavě plstnaté. Pupeny jsou vejcovité, přitisklé, často plstnaté. Listy jsou střídavé, tvarově proměnlivé: na sterilních dlouhých výhonech dlanitě 3–5laločné, na plodných brachyblastech vejčité až okrouhlé, hrubě zubaté nebo mělce laločnaté. Horní strana čepele je tmavozelená, spodní hustě bělavě až šedobíle plstnatá. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách; druh je dvoudomý. Samčí jehnědy jsou načervenalé, samičí zelenavé. Plodem je dvouchlopňová tobolka s četnými semeny opatřenými chmýrem.
Populus alba L. je zástupcem rodu Populus sect. Populus a vyznačuje se výraznou heterofylií, kdy listy na dlouhých auxiblastech jsou zpravidla hluboce laločnaté, zatímco listy na brachyblastech bývají celistvější až mělce laločnaté. Charakteristickým diagnostickým znakem je persistující bělavé až stříbřité tomentum na abaxiální straně listové čepele i na mladých letorostech. Druh je dvoudomý, anemogamní, s prefoliačním kvetením; květenství tvoří převislé jehnědy. Samčí květy nesou více tyčinek s purpurově až červeně zbarvenými prašníky, samičí květy svrchní semeník. Plodem je lokulicidní tobolka, semena jsou drobná, anemochorně šířená díky hustému chmýru. Druh dobře regeneruje vegetativně pomocí kořenových výmladků, čímž může vytvářet rozsáhlé klonální porosty. Ekologicky je vázán především na aluviální stanoviště, snáší periodické zaplavování i vyšší obsah solí v půdě a patří mezi světlomilné dřeviny s rychlým růstem.
White poplar (Populus alba) is a large deciduous tree in the willow family, easily recognized by the bright white to silvery felted underside of its leaves and often pale grey-white bark. It usually grows 20–30 meters tall, sometimes more, and forms a broad, irregular crown. It is typical of lowlands and warmer regions, where it occurs along rivers, in floodplain forests, on moist soils, and also on disturbed ground. It tolerates flooding, wind, and periods of drought, and frequently spreads by root suckers.
The main diagnostic feature of white poplar is the strongly white to silvery felted underside of the leaves. Leaves on vigorous long shoots are often palmately lobed, while those on short fertile shoots are more commonly ovate to shallowly lobed, creating marked variation in leaf shape. The upper leaf surface is dark green, while the lower side is densely white-tomentose. The bark is smooth and whitish-grey when young, becoming darker and fissured near the base with age. Unlike common aspen, its leaves do not tremble as strongly, and the petiole is not so distinctly laterally flattened.
A deciduous, dioecious tree usually reaching 20–30 m in height. The trunk is straight, and the crown broad, irregular to spreading. Young shoots are covered with whitish tomentum. Buds are ovate, appressed, and often hairy. Leaves are alternate and variable in shape: on sterile long shoots they are palmately 3–5-lobed, while on fertile short shoots they are ovate to nearly round, coarsely toothed or shallowly lobed. The upper leaf surface is dark green, the underside densely white to grey-white tomentose. Flowers are unisexual and borne in catkins; the species is dioecious. Male catkins are reddish, female catkins greenish. The fruit is a two-valved capsule containing numerous seeds with cottony hairs.
Populus alba L. belongs to Populus sect. Populus and is characterized by pronounced heterophylly: leaves on elongate auxiblastic shoots are typically deeply lobed, whereas those on brachyblasts are more entire or only shallowly lobed. A key diagnostic character is the persistent whitish to silvery tomentum on the abaxial surface of the leaf blade and on young shoots. The species is dioecious, anemophilous, and flowers before full leaf expansion; the inflorescences are pendulous catkins. Male flowers bear numerous stamens with purplish to reddish anthers, while female flowers possess a superior ovary. The fruit is a loculicidal capsule, and the minute seeds are dispersed by wind with the aid of dense cottony hairs. The species regenerates efficiently by vegetative means through root suckering, often forming extensive clonal stands. Ecologically, it is associated mainly with alluvial habitats, tolerates periodic inundation and elevated soil salinity, and is a light-demanding, fast-growing woody species.