Topol černý (Populus nigra) je mohutný listnatý strom z čeledi vrbovitých, přirozeně rostoucí zejména v nivách velkých řek, na štěrkopískových náplavech a v lužních lesích. Vyznačuje se rychlým růstem, vysokou korunou a tmavě rozbrázděnou borkou, která je u starších jedinců hluboce popraskaná. Listy jsou většinou trojúhelníkovité až kosočtverečné, na okraji pilovité, leskle zelené a na dlouhých, zploštělých řapících. Druh je dvoudomý, kvete časně na jaře před olistěním v jehnědách. Topol černý má význam ekologický, krajinotvorný i genetický, protože původní populace v mnoha oblastech ustoupily křížencům a kulturním klonům.
Rozlišovacím znakem topolu černého je především tmavá, brzy hluboce rozpraskaná borka a koruna s vystoupavými větvemi. Listy bývají trojúhelníkovité až kosočtverečné, s delším zašpičatělým vrcholem, jemně až zřetelně pilovitým okrajem a klínovitou až uťatou bází. Řapík je dlouhý a zploštělý, což způsobuje typické chvění listů ve větru. Na rozdíl od topolu osiky mají listy topolu černého obvykle výrazněji trojúhelníkový tvar. Od topolu kanadského a dalších kříženců se původní topol černý liší méně robustními pupeny, přirozenějším habitem a znaky listů i větvení; spolehlivé určení však může být u některých jedinců obtížné.
Opadavý strom dorůstající obvykle 20–30 m, výjimečně i více. Kmen bývá přímý, u starších stromů mohutný, s tmavošedou až černavou, podélně rozpukanou borkou. Letorosty jsou žlutohnědé až olivově hnědé, lysé; pupeny střídavé, vejcovitě kuželovité, přitisklé, pryskyřičnaté. Listy jsou střídavé, na dlouhých zploštělých řapících, čepele 4–8(10) cm dlouhé, trojúhelníkovité až kosočtverečné, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité až téměř uťaté, na okraji pilovité, na líci tmavozelené a lesklé, na rubu světlejší. Druh je dvoudomý. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v převislých jehnědách rozkvétajících před rašením listů. Plodem je tobolka, semena jsou drobná, opatřená chomáčem bílých chlupů umožňujících šíření větrem.
Populus nigra L. je autochtonní eurosibiřský druh rodu Populus sect. Aigeiros. Představuje typickou dřevinu aluviálních stanovišť, zejména dynamických říčních niv s periodickým narušováním substrátu a kolísáním hladiny podzemní vody. Druh vykazuje značnou morfologickou variabilitu, která se projevuje zejména ve tvaru listové čepele, architektuře koruny a habitu stromu, přičemž v kulturní krajině je taxonomické hodnocení často komplikováno introgresemi a hybridizací, zvláště s Populus × canadensis a dalšími pěstovanými taxony. Pupeny jsou pryskyřičnaté, přisedlé až krátce stopkaté, listy deltoidní až rhombické s převážně klínovitou bází a žláznatě pilovitým okrajem. Generativní orgány jsou uspořádány v prefoliačních jehnědách; samčí květy nesou zpravidla početné tyčinky s nápadně zbarvenými prašníky, samičí květy svrchní semeník. Anemochorní i hydrochorní šíření semen je podmíněno vysokou produkcí krátkověkých diaspor, jejichž klíčení je vázáno na obnažené, vlhké a konkurenčně málo obsazené substráty.
Black poplar (Populus nigra) is a large deciduous tree in the willow family, naturally occurring mainly in the floodplains of large rivers, on gravel and sandy alluvia, and in riparian forests. It is characterized by rapid growth, a tall crown, and dark, deeply fissured bark that becomes strongly furrowed with age. The leaves are usually triangular to diamond-shaped, serrated at the margin, glossy green, and borne on long, flattened petioles. The species is dioecious and flowers in catkins early in spring before leaf emergence. Black poplar is of ecological, landscape, and genetic importance because native populations in many regions have declined and have often been replaced by hybrids and cultivated clones.
Key diagnostic features of black poplar include its dark bark, which becomes deeply fissured relatively early, and a crown with ascending branches. The leaves are typically triangular to rhombic, with a long acuminate tip, a finely to clearly serrated margin, and a cuneate to truncate base. The petiole is long and flattened, causing the leaves to tremble in the wind. Unlike Eurasian aspen, black poplar usually has more distinctly triangular leaves. It can be separated from Canadian poplar and other hybrids by its less massive buds, more natural crown architecture, and leaf characters, although reliable identification may be difficult in some individuals due to hybridization.
A deciduous tree usually reaching 20–30 m in height, occasionally more. The trunk is generally straight and becomes massive with age, bearing dark grey to blackish bark that is longitudinally fissured. Young shoots are yellow-brown to olive-brown and glabrous; buds are alternate, ovoid-conical, appressed, and resinous. Leaves are alternate, borne on long flattened petioles; blades 4–8(10) cm long, triangular to rhombic, acute to acuminate at the apex, cuneate to nearly truncate at the base, serrate along the margin, dark green and glossy above, paler beneath. The species is dioecious. Flowers are unisexual and arranged in pendulous catkins that emerge before the leaves. The fruit is a capsule; seeds are small and provided with tufts of white hairs that facilitate wind dispersal.
Populus nigra L. is an autochthonous Eurosiberian species of Populus sect. Aigeiros. It is a characteristic woody taxon of alluvial habitats, especially dynamic river floodplains with periodically disturbed substrates and fluctuating groundwater levels. The species displays considerable morphological variability, particularly in leaf blade shape, crown architecture, and general habit, while taxonomic interpretation in managed landscapes is often complicated by introgression and hybridization, especially with Populus × canadensis and other cultivated taxa. Buds are resinous, sessile to shortly stalked; leaves deltoid to rhombic, usually with a predominantly cuneate base and a glandular-serrate margin. The reproductive structures are borne in prefoliar catkins; male flowers usually possess numerous stamens with conspicuously colored anthers, whereas female flowers bear a superior ovary. Seed dispersal is both anemochorous and hydrochorous, and successful germination depends on moist, exposed, weakly competitive substrates, as the diaspores are short-lived.