Topol chlupatý (Populus lasiocarpa) je nápadný okrasný strom pocházející z Číny, ceněný především pro své mimořádně velké, srdčité listy a bujný, exoticky působící vzhled. V našich podmínkách bývá pěstován spíše jako sbírková nebo parková dřevina. Roste poměrně rychle a nejlépe se mu daří na hlubších, živných a dostatečně vlhkých půdách. Vyniká zejména v době plného olistění, kdy jeho koruna působí velmi dekorativně.

Druh se dobře pozná podle velmi velkých, široce vejčitých až srdčitých listů, které mohou být na rubu jemně plstnaté až chlupaté, zejména v mládí. Listy mají dlouhé řapíky, nápadně vykrojenou bázi a výraznou žilnatinu. Letorosty bývají silné a mladé části rostliny mohou být jemně ochlupené. Ve srovnání s jinými topoly má topol chlupatý širší listové čepele, méně typický trojúhelníkovitý tvar listu a celkově robustnější, měkčí vzhled olistění.

Opadavý listnatý strom střední velikosti, dorůstající přibližně 10–20 m výšky, v příznivých podmínkách i více. Koruna je široká, volnější, u mladších jedinců vejčitá až široce kuželovitá, později více rozkladitá. Borka je zpočátku hladká, šedavá, ve stáří tmavne a může mělce rozpukávat. Listy jsou střídavé, velmi velké, široce vejčité až okrouhle srdčité, na vrcholu krátce zašpičatělé, s pilovitým okrajem. Líc listu je zelený, rub světlejší, často chlupatý až plstnatý. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách; druh je dvoudomý. Plodem je tobolka obsahující drobná semena opatřená chmýrem.

Populus lasiocarpa Oliv. náleží do čeledi vrbovité (Salicaceae). Jedná se o dvoudomý, opadavý strom s výrazně vyvinutými, velkoplošnými listy, které představují jeden z nejdůležitějších diagnostických znaků taxonu. Listové čepele jsou zpravidla široce oválné až cordátní, na bázi hluboce vykrojené, s dlanitě zpeřenou žilnatinou a relativně dlouhým řapíkem. Abaxiální strana čepele bývá zejména v juvenilních stadiích hustěji oděná jednoduchými chlupy, což se odráží i v druhovém epitetu lasiocarpa. Květenství jsou převislé jehnědy vyrůstající před plným olistěním nebo současně s rašením. Samčí i samičí květy jsou redukované, bez okvětí, podepřené listeny. Plodem je vícesemenná tobolka, semena jsou drobná, s chomáčem dlouhých bílých chlupů umožňujících anemochorii. Druh preferuje stanoviště s dostatkem vláhy a živin; v kultuře je ceněn zejména pro dendrologickou a sadovnickou hodnotu.

Hairy poplar

Populus lasiocarpa, commonly known as hairy poplar, is a striking deciduous tree native to China. It is valued mainly for its exceptionally large, heart-shaped leaves and bold ornamental appearance. In cultivation, it is used as a specimen tree in parks, collections, and larger gardens. It grows relatively fast and performs best in deep, fertile, and sufficiently moist soils. Its foliage gives the tree a lush, almost exotic character during the growing season.

This species is distinguished by its very large, broadly ovate to cordate leaves, often with a softly hairy or felted underside, especially when young. The leaves have long petioles, a distinctly cordate base, and conspicuous venation. Young shoots are stout, and juvenile parts may be pubescent. Compared with many other poplars, Populus lasiocarpa has broader leaf blades, a less triangular outline, and an overall coarser, softer-textured appearance.

A deciduous broadleaved tree of medium size, usually reaching about 10–20 m in height, sometimes more under favorable conditions. The crown is broad and rather open, initially ovate to broadly conical, later becoming more spreading. Bark is smooth and grayish when young, becoming darker and shallowly fissured with age. Leaves are alternate, very large, broadly ovate to rounded-cordate, shortly acuminate at the apex, and serrate along the margin. The upper surface is green, while the lower surface is paler and often hairy to tomentose. Flowers are unisexual and borne in catkins; the species is dioecious. The fruit is a capsule containing numerous tiny seeds furnished with silky hairs.

Populus lasiocarpa Oliv. is a member of the family Salicaceae. It is a dioecious deciduous tree characterized by remarkably large laminae, which constitute one of the principal diagnostic features of the species. The leaf blades are typically broadly ovate to cordate, deeply emarginate at the base, with palmate-pinnate venation and relatively elongated petioles. The abaxial surface is often densely invested with simple hairs, particularly in juvenile foliage, a feature reflected in the epithet lasiocarpa. The inflorescences are pendulous catkins emerging before or with leaf flush. Both staminate and pistillate flowers are highly reduced, lacking a true perianth and subtended by bracts. The fruit is a many-seeded dehiscent capsule; the seeds are minute and bear tufts of long white hairs facilitating anemochorous dispersal. The species is best adapted to nutrient-rich, moist habitats and is of particular interest in dendrology and ornamental planting.