Vrba babylonská (Salix babylonica) je elegantní opadavý strom známý svým nápadně převislým habitem. Vytváří širokou korunu s dlouhými, tenkými a ohebnými větvemi, které splývají až k zemi. Listy jsou úzké, kopinaté, jemně pilovité, svěže zelené a při pohybu větru působí velmi dekorativně. Často se vysazuje v parcích, zahradách a v blízkosti vodních ploch, kde vyniká svým malebným vzhledem.
Typickým rozlišovacím znakem vrby babylonské je výrazně převislá koruna tvořená dlouhými, jemnými a prutovitými větvemi. Listy jsou úzce kopinaté, delší než u mnoha jiných druhů vrb, s jemně pilovitým okrajem a špičatým vrcholem. Strom má lehký, vzdušný habitus a často roste v blízkosti vody. Od podobných druhů se odlišuje zejména kombinací silně převislých větví a velmi úzkých listů.
Salix babylonica je opadavý listnatý strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Dorůstá obvykle výšky 8 až 15 metrů, někdy i více. Koruna je široce rozložená, nápadně převislá. Letorosty jsou tenké, pružné, žlutavé až olivově zelené. Listy jsou střídavé, úzce kopinaté až kopinaté, 6 až 15 cm dlouhé, jemně pilovité, na líci zelené, na rubu světlejší. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách; druh je dvoudomý. Kvete časně na jaře, zpravidla současně s rašením listů nebo krátce před ním. Plodem je tobolka obsahující drobná semena opatřená chmýrem.
Salix babylonica L. je druh rodu Salix, charakteristický výrazně pendulózním habitem a dlouhými, tenkými, převislými pruty. Taxon náleží do čeledi Salicaceae a představuje dřevinu vázanou převážně na stanoviště s dostatkem vláhy. Borka starších jedinců je podélně brázditá, v mládí jsou větve hladké a lesklé. Listové čepele jsou úzce eliptické až úzce kopinaté, s klínovitou bází, dlouze zašpičatělým vrcholem a jemně serrátním okrajem. Květenství tvoří jehnědy vyrůstající na krátkých postranních větévkách; samčí květy nesou obvykle dvě tyčinky, samičí květy svrchní semeník. Entomogamní opylení je časté, semena jsou po dozrání šířena anemochorně. V kultuře se druh i jeho kultivary často uplatňují jako solitéry, avšak bývají poměrně krátkověké a náchylné k poškození větví.
Salix babylonica, commonly known as the weeping willow, is an elegant deciduous tree famous for its strongly pendulous habit. It forms a broad crown with long, slender, flexible branches that often sweep down toward the ground. The leaves are narrow, lanceolate, finely serrated, and bright green, giving the tree a graceful and highly ornamental appearance, especially near water. It is widely planted in parks, gardens, and around ponds and streams.
The most distinctive feature of Salix babylonica is its strongly weeping crown composed of long, thin, drooping branchlets. The leaves are narrowly lanceolate, longer and more slender than in many other willow species, with finely serrated margins and an acuminate tip. Its airy habit and characteristic pendulous silhouette readily distinguish it from other willows, especially when growing near moist sites or water bodies.
Salix babylonica is a deciduous broadleaved tree in the family Salicaceae. It typically grows 8 to 15 meters tall, sometimes more. The crown is broad and conspicuously pendulous. Young shoots are slender, flexible, yellowish to olive green. Leaves are alternate, narrowly lanceolate to lanceolate, 6 to 15 cm long, finely serrate, green above and paler beneath. Flowers are unisexual and borne in catkins; the species is dioecious. It flowers in early spring, usually with or just before leaf emergence. The fruit is a capsule containing numerous tiny seeds with silky hairs.
Salix babylonica L. is a species of Salix characterized by a markedly pendulous architecture and elongated, slender, drooping branchlets. It belongs to the family Salicaceae and is typically associated with moist to wet habitats. The bark of older individuals becomes longitudinally fissured, while younger shoots remain smooth and glossy. Leaf blades are narrowly elliptic to narrowly lanceolate, with a cuneate base, long-acuminate apex, and finely serrulate margin. The inflorescences are catkins borne on short lateral shoots; staminate flowers usually bear two stamens, while pistillate flowers contain a superior ovary. Pollination is commonly entomophilous, and the mature seeds are dispersed by wind due to their silky coma. In cultivation, the species and its ornamental derivatives are valued as specimen trees, although they are often relatively short-lived and susceptible to branch breakage.