Vrba bílá (Salix alba) je statný listnatý strom typický pro vlhká stanoviště, zejména břehy řek, potoků, nivy a mokřejší louky. Dorůstá velkých rozměrů a vytváří širokou, často nepravidelnou korunu. Je ceněna pro svůj rychlý růst, schopnost snášet záplavy i pravidelný řez. Celkově působí světlým dojmem díky úzkým listům se stříbřitě bělavým rubem, který je dobře patrný zejména za větru.
Hlavními rozlišovacími znaky vrby bílé jsou úzké kopinaté listy s jemně pilovitým okrajem, svrchu zelené až šedozelené a na rubu hedvábitě stříbřitě plstnaté. Mladé větévky bývají žlutavé až olivové, někdy načervenalé. Strom má často silný kmen, hluboce brázditou borku a rozložitou korunu. Od podobných druhů se odlišuje především bělavě chlupatým rubem listů, celkově světlejším vzhledem a vzrůstem do podoby velkého stromu.
Salix alba je dvoudomý opadavý strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae), obvykle dorůstající výšky 20–30 m, výjimečně i více. Kmen je přímý nebo krátce větvený, borka ve stáří tmavošedá až šedohnědá, podélně rozpraskaná. Letorosty jsou štíhlé, pružné, lysé nebo jemně chlupaté. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, úzce kopinaté až kopinaté, zpravidla 5–12 cm dlouhé, na okraji jemně pilovité. Líc listu je zelený až šedozelený, rub bělavý až stříbřitý díky přitisklým chlupům. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách, rozkvétají časně na jaře současně s rašením listů nebo krátce před ním. Plodem je tobolka obsahující drobná semena opatřená chmýrem.
Salix alba L. je fylogeneticky i morfologicky proměnlivý taxon rodu Salix, řazený do čeledi Salicaceae. Jde o dvoudomou, větrosnubnou a hmyzosnubnou dřevinu lužních a ripariálních biotopů, s výraznou ekologickou vazbou na periodicky zamokřované až zaplavované půdy. Druh vytváří mohutný kořenový systém s vysokou regenerační schopností a dobře obrůstá po řezu i po mechanickém poškození. Listy jsou úzce kopinaté, s klínovitou až zaokrouhlenou bází a zašpičatělým vrcholem, na abaxiální straně charakteristicky kryté hedvábitě přitisklými trichomy, které dávají čepeli bělavý až stříbřitý vzhled. Jehňady jsou preformované v pupenech předchozího roku; samčí květy nesou obvykle dvě tyčinky, samičí svrchní semeník. Plodem je pukavá tobolka, semena jsou krátkověká a šířená větrem i vodou. Druh snadno hybridizuje s dalšími vrbami, což může komplikovat determinaci, zejména v kulturní krajině a v porostech s vysazovanými klony.
White willow (Salix alba) is a large deciduous tree typical of wet habitats, especially riverbanks, streamsides, floodplains, and damp meadows. It grows rapidly, reaches considerable size, and forms a broad, often irregular crown. The species is valued for its tolerance of flooding and repeated pruning. It often appears pale or silvery overall because of its narrow leaves with a distinctly whitish to silvery underside, especially noticeable in the wind.
Key diagnostic features of white willow include narrow lanceolate leaves with finely serrated margins, green to grey-green above and silky whitish-silvery beneath. Young twigs are often yellowish, olive, or sometimes reddish. The tree usually develops a thick trunk, deeply fissured bark, and a broad crown. It can be distinguished from similar willow species by the pale hairy underside of the leaves, its overall lighter appearance, and its growth form as a large tree.
Salix alba is a dioecious deciduous tree in the family Salicaceae, usually reaching 20–30 m in height, occasionally more. The trunk is straight or shortly branched, with dark grey to grey-brown bark becoming deeply fissured with age. Shoots are slender and flexible, glabrous or finely hairy. Leaves are alternate, shortly petiolate, narrowly lanceolate to lanceolate, usually 5–12 cm long, and finely serrate along the margin. The upper leaf surface is green to grey-green, while the lower surface is whitish to silvery due to appressed silky hairs. Flowers are unisexual and borne in catkins, appearing in early spring with or just before the leaves. The fruit is a capsule containing numerous small seeds with silky hairs.
Salix alba L. is a morphologically variable taxon of the genus Salix within the family Salicaceae. It is a dioecious woody species of riparian and alluvial habitats, strongly associated with periodically waterlogged or flooded soils. The species develops a robust root system, shows high regenerative capacity, and resprouts readily after pruning or mechanical damage. Leaves are narrowly lanceolate, with a cuneate to rounded base and an acute to acuminate apex; the abaxial surface is characteristically covered with appressed silky trichomes, giving the blade a whitish or silvery appearance. Catkins are preformed in buds during the previous growing season; male flowers typically bear two stamens, whereas female flowers possess a superior ovary. The fruit is a dehiscent capsule, and the seeds are short-lived, dispersed by both wind and water. The species hybridizes readily with other willows, which may complicate identification, especially in managed landscapes and stands containing planted clones.