Vrba křehká (Salix fragilis) je rychle rostoucí listnatý strom z čeledi vrbovitých, typický pro vlhká stanoviště v okolí řek, potoků, tůní a zaplavovaných luk. Dorůstá nejčastěji 10–20 metrů, někdy i více, a vytváří širokou, nepravidelnou korunu. Je známá svou lámavostí větví a prutů, které se snadno odlamují, což napomáhá vegetativnímu šíření. Listy jsou úzce kopinaté, leskle zelené, na okraji jemně pilovité. Na jaře kvete jehnědami, přičemž samčí a samičí květy vyrůstají na oddělených jedincích. Jde o dřevinu významnou pro břehové porosty, kde zpevňuje půdu a poskytuje úkryt i potravu mnoha druhům živočichů.
Nápadným rozlišovacím znakem vrby křehké je výrazná lámavost mladých větví a prutů, které se v místě připojení snadno odlamují. Letorosty bývají zprvu lysé, často lesklé, olivově zelené až žlutavé. Listy jsou poměrně dlouhé, úzce kopinaté, s jemně pilovitým okrajem, na líci tmavě zelené a lesklejší než u některých příbuzných druhů. Palisty bývají malé nebo brzy opadavé. Druh se často vyskytuje na mokrých a periodicky zaplavovaných stanovištích. Od podobných vrb, zejména vrby bílé, se liší především menší plstnatostí listů a typickou křehkostí větví.
Opadavý strom dorůstající obvykle 10–20 m výšky, s kmenem až kolem 1 m v průměru a s široce rozloženou korunou. Borka je v mládí šedohnědá a hladší, ve stáří podélně rozbrázděná. Mladé větve jsou silně křehké, lysé, žlutozelené až olivové. Pupeny jsou střídavé, přitisklé, vejcovité až kopinaté. Listy jsou střídavé, řapíkaté, úzce kopinaté až kopinatě podlouhlé, přibližně 8–15 cm dlouhé, jemně pilovité, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, na líci lysé a lesklé, na rubu světlejší. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v postranních jehnědách; druh je dvoudomý. Kvete časně na jaře, obvykle současně s rašením listů nebo krátce před ním. Plodem je tobolka obsahující četná drobná semena opatřená chmýrem.
Salix fragilis L. je zástupcem rodu Salix z čeledi Salicaceae. Druh náleží mezi stromovité vrby sekce Salix a je vázán převážně na aluviální a jiné trvale až periodicky vlhké biotopy. Morfologicky je charakteristický glabrescentními až zcela lysými letorosty, úzce kopinatými listy s jemně serrátním okrajem a výraznou fragilitou větví, zejména v uzlinách a v místě nasazení postranních větví. Tento znak má zásadní význam i pro vegetativní reprodukci, protože ulomené části snadno zakořeňují na vhodných vlhkých substrátech. Taxonomicky bývá druh komplikován častou hybridizací, zejména s příbuznými druhy včetně Salix alba, s níž vytváří přechodné populace a hybridní komplexy. Květenství jsou preformovaná, jehnědovitá, samčí s dvěma tyčinkami, samičí se svrchním semeníkem. Semena jsou krátce klíčivá a šířena převážně anemochorně, případně sekundárně hydrochorně. Ekologicky se druh uplatňuje jako významná břehová dřevina stabilizující sedimenty a ovlivňující sukcesi pobřežní vegetace.
Crack willow (Salix fragilis) is a fast-growing deciduous tree of the willow family, typically found in wet habitats along rivers, streams, ponds, and floodplain meadows. It usually grows to 10–20 metres tall, sometimes more, forming a broad and irregular crown. It is well known for the brittle nature of its twigs and branches, which break off easily and contribute to vegetative spread. The leaves are narrow-lanceolate, glossy green, and finely serrated along the margins. In spring, it flowers in catkins, with male and female flowers borne on separate trees. It is an ecologically important species in riparian habitats, where it helps stabilize banks and provides shelter and food for many animal species.
A key diagnostic feature of crack willow is the pronounced brittleness of its young branches and twigs, which snap easily at their point of attachment. Young shoots are usually glabrous and often shiny, olive-green to yellowish. The leaves are relatively long, narrow-lanceolate, with finely serrated margins, dark green and more lustrous above than in some related willow species. Stipules are usually small or soon deciduous. The species typically occurs in wet, periodically flooded habitats. It differs from similar willows, especially white willow, by its less hairy foliage and the characteristic brittleness of its branches.
A deciduous tree usually reaching 10–20 m in height, with a trunk up to about 1 m in diameter and a broad spreading crown. The bark is grey-brown and relatively smooth when young, becoming longitudinally fissured with age. Young branches are very brittle, glabrous, and yellow-green to olive. Buds are alternate, appressed, ovate to lanceolate. Leaves are alternate, petiolate, narrow-lanceolate to lanceolate-oblong, about 8–15 cm long, finely serrate, cuneate at the base, and acuminate at the apex; they are glabrous and glossy above, paler beneath. Flowers are unisexual and arranged in lateral catkins; the species is dioecious. It flowers in early spring, usually with or just before leaf emergence. The fruit is a capsule containing numerous tiny seeds with silky hairs.
Salix fragilis L. is a member of the genus Salix within the family Salicaceae. It belongs among the arborescent willows of section Salix and is primarily associated with alluvial and other permanently to periodically wet habitats. Morphologically, it is characterized by glabrescent to fully glabrous annual shoots, narrowly lanceolate leaves with finely serrate margins, and marked branch fragility, especially at nodes and branch insertions. This trait is also important for vegetative propagation, as detached fragments readily root on suitable moist substrates. Taxonomically, the species is complicated by frequent hybridization, particularly with related taxa including Salix alba, producing intermediate populations and hybrid complexes. The inflorescences are preformed catkins; male flowers bear two stamens, while female flowers possess a superior ovary. The seeds are short-lived and dispersed mainly by wind, with secondary dispersal by water also possible. Ecologically, the species functions as an important riparian woody plant that stabilizes sediments and influences the succession of bank-side vegetation.