Vrba náhrobní (Salix × sepulcralis) je elegantní opadavý strom se silně převislou korunou, který je ceněný především pro svůj malebný a melancholický vzhled. Dorůstá obvykle středních až větších rozměrů a vytváří širokou korunu s dlouhými, tenkými větvemi splývajícími až k zemi. Listy jsou úzce kopinaté, jemné, svěže zelené až šedozelené, na podzim žloutnou. Druh je často vysazován v parcích, zahradách a na hřbitovech, zejména v blízkosti vodních ploch, protože dobře prospívá na vlhkých půdách. Roste rychle a nejlépe se mu daří na slunných stanovištích.
Hlavním rozlišovacím znakem vrby náhrobní je výrazně převislý habitus s dlouhými, tenkými, pružnými pruty. Od jiných převislých vrb se odlišuje kombinací úzkých kopinatých listů, poměrně vzrůstného stromového habitu a nápadně splývavé koruny. Letorosty bývají žlutavé až olivově zelené, listy jsou jemně pilovité, na rubu světlejší. Typická je také vazba na vlhčí stanoviště a časté pěstování jako okrasného stromu. Jde o hybridní taxon, často spojovaný se znaky vrby bílé a vrby babylonské.
Salix × sepulcralis je opadavý listnatý strom s široce klenutou až deštníkovitou korunou a převislými větvemi. Dorůstá zpravidla výšky 10–20 m, výjimečně i více. Kmen bývá kratší, koruna široce rozložená. Borka je v mládí hladká, později podélně rozpukaná. Letorosty jsou tenké, lysé nebo téměř lysé, žlutavé, olivové či hnědavé. Pupeny jsou střídavé, přitisklé. Listy jsou střídavé, úzce kopinaté až kopinaté, 6–15 cm dlouhé, jemně pilovité, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité; líc je zelený, rub světlejší, někdy slabě nasivělý. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách; rostliny jsou dvoudomé. Jehnědy se objevují časně na jaře, obvykle současně s rašením listů nebo krátce před ním. Plodem je tobolka obsahující drobná semena s chomáčky chlupů.
Salix × sepulcralis Simonk. ex A.Kern. je hybridogenní taxon, tradičně interpretovaný jako kříženec okruhu Salix alba a Salix babylonica, případně zahrnující více pěstovaných linií s proměnlivou morfologií. Vyznačuje se výrazně pendulózním habitem, pružnými jednoletými pruty a úzce až čárkovitě kopinatými listy se žláznatě pilovitým okrajem. Indument rubu listů je proměnlivý, od téměř lysého po slabě hedvábitý, v závislosti na genetickém původu jednotlivých klonů. Květenství jsou postranní jehnědy vyrůstající na zkrácených brachyblastech; samčí květy nesou obvykle dvě tyčinky, samičí svrchní semeník s krátkou čnělkou. Taxon je v kultuře velmi rozšířen, zejména v podobě úzce selektovaných okrasných klonů, a bývá vysazován na vlhkých až čerstvě vlhkých, hlubších, živinami zásobených půdách. V dendrologické praxi je významné jeho odlišení od čisté Salix babylonica, která bývá citlivější k mrazu, a od kultivarů Salix alba s převislými větvemi, jež mívají širší listy a odlišné zbarvení letorostů.
Salix × sepulcralis is an elegant deciduous tree with a strongly pendulous crown, valued for its graceful and picturesque appearance. It usually reaches medium to large size and forms a broad canopy with long, slender branches hanging down toward the ground. The leaves are narrowly lanceolate, delicate, fresh green to grey-green, turning yellow in autumn. This willow is commonly planted in parks, gardens, and cemeteries, especially near water, as it thrives in moist soils. It is a fast-growing tree that performs best in sunny locations.
The most distinctive feature of Salix × sepulcralis is its markedly weeping habit, with long, slender, flexible branchlets. It differs from other weeping willows by the combination of narrow lanceolate leaves, relatively robust tree stature, and a strongly cascading crown. Young shoots are often yellowish to olive-green, and the leaves are finely serrulate with a paler underside. Its preference for moist habitats and its frequent cultivation as an ornamental tree are also characteristic. It is a hybrid taxon, commonly showing characters intermediate between white willow and Babylon willow.
Salix × sepulcralis is a deciduous broadleaved tree with a wide arching to umbrella-shaped crown and pendulous branches. It usually grows 10–20 m tall, sometimes more. The trunk is often relatively short, with a broad-spreading crown. Bark is smooth when young, later becoming longitudinally fissured. Young shoots are slender, glabrous or nearly so, yellowish, olive, or brownish. Buds are alternate and appressed. Leaves are alternate, narrowly lanceolate to lanceolate, 6–15 cm long, finely serrate, acute at the apex, and cuneate at the base; the upper surface is green, the underside paler, sometimes slightly glaucous. Flowers are unisexual and borne in catkins; plants are dioecious. Catkins appear early in spring, usually with or shortly before the leaves. The fruit is a capsule containing numerous tiny seeds with silky hairs.
Salix × sepulcralis Simonk. ex A.Kern. is a hybridogenous taxon, traditionally interpreted as deriving from crosses within the Salix alba–Salix babylonica complex, possibly including several cultivated lineages with variable morphology. It is characterized by a pronounced pendulous habit, flexible first-year shoots, and narrow to linear-lanceolate leaves with glandular-serrulate margins. The indumentum of the abaxial leaf surface is variable, ranging from nearly glabrous to slightly silky, depending on the genetic background of particular clones. The inflorescences are lateral catkins borne on short brachyblasts; staminate flowers usually possess two stamens, while pistillate flowers bear a superior ovary with a short style. The taxon is widely cultivated, especially in the form of narrowly selected ornamental clones, and is typically planted on moist to fresh, deep, nutrient-rich soils. In dendrological practice, it is important to distinguish it from true Salix babylonica, which is often less frost-hardy, and from pendulous cultivars of Salix alba, which tend to have broader leaves and different shoot coloration.