Vrba pětimužná (Salix pentandra) je opadavý keř nebo menší až středně velký strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae). Přirozeně roste zejména na vlhkých až mokrých stanovištích, podél vodních toků, v lužních porostech, na březích tůní a v rašelinných nebo podmáčených půdách. Vyznačuje se nápadně lesklými, tmavě zelenými listy, které připomínají listy některých střemch, a na vrby působí nezvykle tuhým a kožovitým dojmem. Na jaře vytváří jehnědy, po odkvětu se vyvíjejí plody v tobolkách se semeny opatřenými chmýrem. Druh je ceněn jako součást mokřadních a břehových porostů a má význam pro stabilizaci vlhkých stanovišť i pro biodiverzitu.
Druh se pozná podle široce eliptických až podlouhle vejčitých listů, které jsou nápadně tmavě zelené, na líci velmi lesklé a na okraji jemně žláznatě pilovité. Listy bývají ve srovnání s většinou domácích vrb širší, tužší a kožovitější. Charakteristické jsou také poměrně silnější jehnědy rozvíjející se současně s olistěním nebo krátce po něm. Pupeny jsou často tmavší, lesklé, červenohnědě až hnědě zbarvené. Od podobných vrb se odlišuje právě kombinací lesklých širokých listů, žláznatého zoubkování a celkově robustnějšího vzhledu.
Opadavý keř nebo strom zpravidla 3–15 m vysoký, s korunou vejčitou až nepravidelně rozložitou. Kůra je v mládí hladká, šedohnědá, později mělce rozpukaná. Letorosty bývají lysé, žlutohnědé až olivově hnědé. Pupeny jsou střídavé, vejcovité, přitisklé, lesklé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepele 5–12(–15) cm dlouhé, eliptické až obvejčitě kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité až zaokrouhlené, lysé, na líci tmavozelené a lesklé, na rubu světlejší. Okraj listu je jemně pilovitý, zuby jsou často žláznaté. Palisty mohou být vyvinuté, někdy opadavé. Druh je dvoudomý. Květy jsou uspořádány v přímých, poměrně hustých jehnědách. Samčí jehnědy nesou obvykle pět tyčinek, což je znak odrážený i v druhovém jménu. Plodem je tobolka, semena jsou drobná, s hustým bílým chmýrem, šířená větrem.
Salix pentandra L. je zástupce rodu Salix s těžištěm výskytu ve vlhkých až zamokřených biotopech mírného pásma. Taxon je charakteristický glabrátními až zcela lysými letorosty a nápadně lesklými listovými čepelemi s výrazně žláznatě pilovitým okrajem. Listy jsou relativně široké, eliptické až široce kopinaté, s kožovitější konzistencí než u většiny středoevropských vrb. Důležitým diagnostickým znakem jsou samčí květy s pěti tyčinkami, ačkoli počet tyčinek může v rámci rodu vykazovat určitou variabilitu. Květenství jsou postfoliární až současně s rašením listů, hustší, válcovité. Semeník je svrchní, z plodolistů srůstající v jednopouzdrý útvar; po oplození vzniká vícesemenná tobolka dehiscentní dvěma chlopněmi. Druh se uplatňuje v ripariálních a mokřadních společenstvech, kde snáší periodické zamokření a přispívá k sukcesním i stabilizačním procesům na březích vodních těles. V determinaci je třeba odlišovat jej od jiných širokolistých vrb, zejména na základě lesku listů, přítomnosti žláznatých zubů a typické morfologie samčích jehněd.
Salix pentandra, commonly known as bay willow, is a deciduous shrub or small to medium-sized tree in the willow family (Salicaceae). It typically grows in wet to waterlogged habitats, including riverbanks, marshy woodlands, pond margins, fens, and other moist soils. It is notable for its dark green, glossy leaves, which are unusually firm and somewhat leathery for a willow and may resemble the leaves of cherry laurel or other broad-leaved woody plants at first glance. In spring it produces catkins, followed by capsules releasing numerous silky-haired seeds. The species is ecologically important in wetland and riparian vegetation, where it contributes to habitat structure and bank stabilization.
This species is distinguished by its relatively broad, elliptic to oblong-ovate leaves that are dark green, strongly glossy above, and finely glandular-serrate along the margins. Compared with many other native willows, the leaves are broader, stiffer, and more leathery. The catkins are fairly stout and appear with or shortly after the leaves. Buds are often dark, shiny, and reddish brown to brown. The combination of glossy broad leaves, gland-tipped teeth, and a comparatively robust overall appearance is especially useful for identification.
Deciduous shrub or tree, usually 3–15 m tall, with an ovate to irregularly spreading crown. Bark smooth and grey-brown when young, later becoming shallowly fissured. Young shoots glabrous, yellow-brown to olive-brown. Buds alternate, ovate, appressed, and glossy. Leaves alternate, petiolate; blades 5–12(–15) cm long, elliptic to obovate-lanceolate, apex acute to acuminate, base cuneate to rounded, glabrous, dark green and glossy above, paler beneath. Margin finely serrate, often with glandular teeth. Stipules may be present and are sometimes caducous. The species is dioecious. Flowers are arranged in erect, relatively dense catkins. Male catkins usually bear five stamens, a feature reflected in the specific epithet. The fruit is a capsule; seeds are small, with dense white silky hairs and dispersed by wind.
Salix pentandra L. is a hygrophilous species of the genus Salix associated primarily with wetland and riparian habitats in the temperate zone. The taxon is characterized by glabrescent to fully glabrous current-year shoots and conspicuously lustrous leaf blades with distinctly glandular-serrulate margins. Leaves are relatively broad, elliptic to broadly lanceolate, and of firmer, more coriaceous texture than in many other Central European willows. A key diagnostic character is the androecium of the male flowers, typically composed of five stamens, although stamen number may show some variability within the genus. The inflorescences are postfoliar or expand nearly simultaneously with leaf emergence, forming relatively dense cylindrical catkins. The ovary is superior; after fertilization it develops into a many-seeded capsule dehiscing by two valves. The species plays a role in riparian succession and wetland vegetation dynamics, tolerating periodic inundation and prolonged soil moisture. In practical identification it should be separated from other broad-leaved willows by the highly glossy foliage, glandular marginal teeth, and characteristic catkin morphology.