Vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) je nízký až středně vysoký keřovitý druh vrby, ceněný pro svůj jemný, hustý vzhled a úzké listy připomínající rozmarýn. Přirozeně roste na vlhkých až periodicky zamokřených stanovištích, zejména na rašelinných loukách, slatinách a v říčních nivách. Působí jemně a dekorativně, přičemž její šedozelené až modrozelené olistění vytváří nápadný kontrast s tmavšími dřevinami v okolí. Je to světlomilný druh, dobře přizpůsobený chladnějším oblastem a půdám s vyšší vlhkostí.
Hlavním rozlišovacím znakem jsou úzké, čárkovitě kopinaté až kopinaté listy, které svým tvarem připomínají listy rozmarýnu. Listy jsou na líci zelené až šedozelené, na rubu bělavé až hedvábitě plstnaté. Druh má keřovitý vzrůst, tenké, pružné pruty a jehnědy rozkvétající brzy na jaře, často ještě před plným olistěním. Od podobných vrb se odlišuje zejména kombinací velmi úzkých listů, bělavého rubu listů a celkově jemného, kompaktního habitu.
Salix rosmarinifolia je opadavý, většinou hustě větvený keř dorůstající zpravidla výšky 0,5–2 m, vzácně více. Letorosty jsou tenké, pružné, lysé až jemně chlupaté. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, čárkovitě kopinaté až úzce kopinaté, celokrajné nebo jemně pilovité, na vrcholu špičaté. Líc listů bývá tmavě zelený až šedozelený, rub světlejší, často bělavě plstnatý. Palisty bývají drobné nebo chybějí. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v jehnědách; druh je dvoudomý. Jehnědy se objevují časně na jaře. Plodem je tobolka obsahující drobná semena opatřená chmýrem.
Salix rosmarinifolia L. náleží do čeledi Salicaceae. Jedná se o dvoudomý, opadavý nanofanerofyt až keř nižšího vzrůstu, vázaný převážně na hygrofilní až mezohygrofilní stanoviště. Taxon je charakteristický úzce čárkovitě kopinatými listy s nápadně světlejším, často hustě hedvábitě oděným rubem, zatímco adaxiální strana čepele bývá zelená až šedozelená. Indument letorostů i listů může být proměnlivý v závislosti na stáří i ekologických podmínkách. Květenství jsou přisedlé nebo krátce stopkaté jehnědy vyvíjející se na zkrácených postranních větévkách. Samčí květy nesou obvykle dvě tyčinky, samičí svrchní semeník s krátkou čnělkou a dvoulaločnou bliznou. Druh osídluje slatiny, rašelinné louky, mokřadní sníženiny a aluviální biotopy, často na minerálně bohatších, bazických až slabě kyselých substrátech. V rámci rodu je diagnosticky významná kombinace úzké listové čepele, bělavého rubu a nízkého, hustě větveného habitu.
Salix rosmarinifolia, commonly known as rosemary-leaved willow, is a low to medium-sized shrubby willow valued for its fine texture and narrow leaves reminiscent of rosemary. It naturally occurs in moist to seasonally wet habitats, especially fens, wet meadows, marshy depressions, and river floodplains. Its grey-green to bluish-green foliage gives it a delicate ornamental appearance and makes it visually distinct among other shrubs. It is a light-demanding species well adapted to cooler regions and soils with higher moisture availability.
The most distinctive feature of this species is its narrow, linear-lanceolate to lanceolate leaves resembling those of rosemary. The upper leaf surface is green to grey-green, while the underside is conspicuously whitish and often silky-tomentose. It typically forms a compact, bushy shrub with slender, flexible shoots and early spring catkins that often appear before full leaf expansion. It differs from similar willows mainly by the combination of very narrow leaves, pale whitish undersides, and a refined, dense habit.
Salix rosmarinifolia is a deciduous, usually densely branched shrub, most often reaching 0.5–2 m in height, occasionally more. Young shoots are slender, flexible, and glabrous to finely hairy. Leaves are alternate, shortly petiolate, linear-lanceolate to narrowly lanceolate, entire or finely serrulate, with an acute apex. The upper surface is dark green to grey-green, whereas the lower surface is paler and often covered with whitish silky hairs. Stipules are small or absent. Flowers are unisexual and arranged in catkins; the species is dioecious. Catkins appear early in spring. The fruit is a capsule containing numerous tiny seeds equipped with silky hairs.
Salix rosmarinifolia L. is a member of the family Salicaceae and represents a dioecious, deciduous shrub associated mainly with hygrophilous to mesohygrophilous habitats. The taxon is characterized by narrowly linear-lanceolate leaves with a markedly paler abaxial surface, often densely silky-pubescent, whereas the adaxial surface is green to grey-green. The indumentum of shoots and leaves may vary with developmental stage and ecological conditions. Inflorescences are sessile or short-stalked catkins borne on shortened lateral branchlets. Male flowers typically possess two stamens; female flowers bear a superior ovary, a short style, and a bifid stigma. The species inhabits fens, wet meadows, marshy hollows, and alluvial habitats, often on mineral-rich, base-rich to slightly acidic substrates. Within the genus, it is diagnostically defined by the combination of narrow leaf blades, whitish undersides, and a low, densely branched shrubby habit.