Vrba šedá (Salix eleagnos) je opadavý keř nebo menší strom, který přirozeně roste zejména podél horských a podhorských toků, na štěrkových náplavech a dalších kamenitých stanovištích. Vyznačuje se úzkými, dlouhými listy se šedavým až stříbřitým nádechem, díky nimž působí jemně a elegantně. Jde o světlomilný druh dobře přizpůsobený prostředí s kolísající hladinou vody a periodickým narušováním substrátu. V krajině má význam pro stabilizaci břehů a poskytuje úkryt i potravu řadě organismů.
Druh se pozná především podle velmi úzkých kopinatých listů, které jsou na rubu hedvábitě chlupaté a šedavé až stříbřité. Letorosty jsou pružné, pruty často dlouhé a štíhlé. Květenstvím jsou jehnědy rozvíjející se časně na jaře. Od podobných vrb se odlišuje užším listem než vrba nachová nebo vrba košíkářská a typickým výskytem na štěrkových říčních náplavech, zejména v podhorských a horských oblastech.
Salix eleagnos je opadavý, většinou hustě větvený keř, vzácněji menší strom dorůstající přibližně 2–8 m výšky. Větve jsou přímé až vystoupavé, mladé letorosty bývají jemně chlupaté nebo olysalé. Listy jsou střídavé, úzce kopinaté až čárkovitě kopinaté, zpravidla 5–12 cm dlouhé, s celokrajným nebo jemně pilovitým okrajem; líc je zelený až tmavozelený, rub nápadně světlejší, šedavě hedvábitý. Palisty jsou drobné nebo brzy opadávají. Druh je dvoudomý. Samčí i samičí jehnědy se objevují na jaře, často současně s rašením listů nebo krátce před ním. Plodem je tobolka obsahující četná semena opatřená chmýrem, šířená větrem.
Salix eleagnos Scop. patří do čeledi Salicaceae a představuje specializovaný fluviatilní taxon vázaný na dynamická stanoviště říčních niv, zejména na štěrkové lavice, náplavy a kamenité břehy s pravidelným disturbováním. Habitem jde o keř až nízký strom s úzkými, celokrajnými až nevýrazně zubatými listy, jejichž abaxiální strana je kryta přitisklými, hedvábitými trichomy, což podmiňuje charakteristické šedostříbřité zbarvení. Druh je anemochorní a zároveň dobře vegetativně regeneruje z ulomených či zavátých prutů, což mu umožňuje rychlou kolonizaci čerstvých fluviálních sedimentů. Ekologicky je významný jako pionýrská dřevina stabilizující substrát a podílející se na sukcesi břehových porostů. V rámci variability druhu se mohou u populací projevovat rozdíly v hustotě odění, šířce čepele i habitu, což může ztěžovat determinaci vůči příbuzným úzkolistým vrbám.
Salix eleagnos, commonly known as olive willow, is a deciduous shrub or small tree native to riverine habitats, especially along mountain and submontane streams, gravel bars, and stony alluvial deposits. It is characterized by its narrow, elongated leaves with a greyish to silvery underside, giving the plant a delicate appearance. This is a light-demanding species well adapted to habitats with fluctuating water levels and repeated substrate disturbance. It plays an important ecological role in bank stabilization and provides habitat resources for many organisms.
The species is distinguished mainly by its very narrow lanceolate leaves with a silky-hairy, greyish to silvery underside. Twigs are slender, flexible, and often form long rods. The flowers are borne in catkins appearing early in spring. It differs from similar willows by its narrower leaves and its typical occurrence on gravelly river deposits, especially in montane and submontane environments.
Salix eleagnos is a deciduous, usually densely branched shrub, more rarely a small tree, reaching about 2–8 m in height. Branches are erect to ascending; young shoots may be finely hairy or become glabrescent. Leaves are alternate, narrowly lanceolate to linear-lanceolate, usually 5–12 cm long, with entire or finely serrulate margins; the upper surface is green to dark green, while the lower surface is conspicuously paler and grey-silky. Stipules are small or soon deciduous. The species is dioecious. Male and female catkins appear in spring, often with or shortly before leaf emergence. The fruit is a capsule containing numerous seeds with silky hairs, dispersed by wind.
Salix eleagnos Scop., a member of the family Salicaceae, is a specialized fluvial taxon associated with dynamic riparian habitats, particularly gravel banks, alluvial bars, and coarse-textured river margins subject to periodic disturbance. It is a shrub or small tree with narrow leaves that are entire to faintly serrulate; the abaxial surface is covered with appressed silky trichomes, producing the characteristic grey-silvery aspect. The species is adapted to colonize freshly deposited fluvial sediments through both seed dispersal and vigorous vegetative regeneration from broken or buried shoots. Ecologically, it functions as a pioneer woody species that contributes to substrate stabilization and the successional development of riparian vegetation. Intraspecific variation in indumentum density, leaf width, and overall habit may complicate identification relative to other narrow-leaved willow taxa.