Vrba šípovitá (Salix hastata) je nízký až středně vysoký keř, vzácně menší stromovitě rostoucí dřevina z čeledi vrbovitých. Přirozeně se vyskytuje v chladnějších oblastech Evropy, Asie a severní části Severní Ameriky, často ve vyšších polohách, v tundrových a subalpínských stanovištích, na vlhkých loukách, podél potoků a na štěrkovitých či kamenitých půdách. Vyznačuje se nápadně eliptickými až vejčitě kopinatými listy, které mohou připomínat tvar hrotu šípu, podle čehož získala své druhové jméno. Je ceněna jako odolná dřevina do chladných a větrných poloh a má význam pro stabilizaci půdy i pro podporu biodiverzity.
Druh se pozná podle relativně širokých, eliptických až vejčitě kopinatých listů, často s krátce zašpičatělým vrcholem a jemně pilovitým nebo téměř celokrajným okrajem. Listy bývají na líci tmavě zelené, na rubu světlejší až sivě ojíněné. Palisty jsou často nápadné a poměrně vyvinuté. Letorosty jsou většinou lysé nebo jen slabě chlupaté. Jehnědy se objevují na krátkých postranních větévkách, samčí bývají husté a nápadné díky tyčinkám se žlutými prašníky. Typické je také stanoviště v chladných, horských nebo subarktických oblastech na vlhkých až čerstvě vlhkých půdách.
Opadavý keř zpravidla 0,5–2 m vysoký, někdy vyšší. Větve jsou vystoupavé až rozkladité, borka v mládí hladká. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, čepele eliptické, obvejčité až vejčitě kopinaté, přibližně 3–8 cm dlouhé, na bázi klínovité až zaokrouhlené, na vrcholu tupé až krátce zašpičatělé, na okraji jemně pilovité nebo téměř celokrajné. Líc listu je zelený až tmavozelený, rub světlejší, někdy sivavý nebo nasivělý. Květy jsou jednopohlavné, rostlina dvoudomá. Jehnědy vyrůstají před olistěním nebo současně s ním. Samčí jehnědy nesou obvykle dvě tyčinky, samičí obsahují svrchní semeník. Plodem je tobolka, semena jsou drobná, opatřená chmýrem pro šíření větrem.
Salix hastata L. je variabilní taxon z okruhu horských a arkticko-alpínských vrb, vyznačující se kompaktním keřovitým habitem, relativně širokou listovou čepelí a často dobře vyvinutými palisty. Letorosty bývají v dospělosti převážně olysalé, pupeny jsou střídavé, kryté jedinou pupenovou šupinou, jak je pro rod Salix typické. Listová čepel je nejčastěji eliptická až široce kopinatá, s nevýrazně až zřetelně pilovitým okrajem, na rubu světlejší, někdy s voskovým až sivým nádechem. Květenství jsou přisedlá nebo krátce stopkatá jehněda, podepřená listeny; květy postrádají okvětí a jsou redukovány na nektariové žlázky, tyčinky a gyneceum. Samčí květy mívají zpravidla dvě tyčinky, samičí květy jednopouzdrý svrchní semeník vzniklý ze dvou plodolistů. Druh je entomofilní, po oplození vytváří mnohosemenné tobolky, jejichž semena s chomáčem dlouhých chlupů jsou šířena anemochorně. Ekologicky je vázán na chladná, světlá a vlhčí stanoviště, často na minerálně bohatší substráty v subalpínském až arktickém stupni.
Salix hastata, commonly known as halberd-leaved willow, is a low to medium-sized deciduous shrub, only rarely developing a small tree-like form. It is native to cold regions of Europe, Asia, and northern North America, where it typically grows in alpine, subarctic, and tundra environments, as well as on wet meadows, stream margins, and gravelly or stony soils. The species is recognized by its relatively broad, elliptic to ovate-lanceolate leaves, which may resemble the shape of a spear or halberd tip. It is valued as a hardy woody plant suited to cold and exposed habitats and contributes to soil stabilization and local biodiversity.
This species can be identified by its relatively broad, elliptic to ovate-lanceolate leaves with a shortly pointed apex and finely serrulate or nearly entire margins. The upper leaf surface is green to dark green, while the underside is paler and sometimes glaucous. Stipules are often conspicuous and comparatively well developed. Young shoots are usually glabrous or only sparsely hairy. Catkins are borne on short lateral shoots; male catkins are dense and showy because of their yellow anthers. Its occurrence in cold montane, subalpine, or subarctic habitats on moist to fresh soils is also characteristic.
A deciduous shrub usually 0.5–2 m tall, occasionally taller. Branches ascending to spreading; bark smooth when young. Leaves alternate, shortly petiolate; blades elliptic, obovate to ovate-lanceolate, about 3–8 cm long, with a cuneate to rounded base and an obtuse to shortly acuminate apex; margins finely serrate or nearly entire. Upper leaf surface green to dark green, lower surface paler, sometimes glaucous. Flowers unisexual; plants dioecious. Catkins appear before or with the leaves. Male catkins usually bear two stamens; female catkins contain a superior ovary. The fruit is a capsule; seeds are small and provided with silky hairs for wind dispersal.
Salix hastata L. is a variable taxon within the complex of montane and arctic-alpine willows, characterized by a compact shrubby habit, relatively broad laminae, and often distinctly developed stipules. Mature shoots are mostly glabrescent to glabrous. Buds are alternate and covered by a single bud scale, as is typical of Salix. Leaf blades are most commonly elliptic to broadly lanceolate, with margins ranging from obscurely to distinctly serrulate; the abaxial surface is paler and may show a glaucous bloom. Inflorescences are sessile or short-pedunculate catkins subtended by bracts. Flowers lack a true perianth and are reduced to nectar glands together with the androecium or gynoecium. Male flowers usually possess two stamens, while female flowers bear a unilocular superior ovary derived from two fused carpels. The species is insect-pollinated and produces many-seeded capsules; the seeds, equipped with tufts of long silky hairs, are dispersed by wind. Ecologically, it is associated with cold, open, moist habitats, often on relatively base-rich mineral substrates in subalpine to arctic zones.